Hanee nebyla jako ostatní dívky, nebyla obyčejná.
Řekněme, že byla podivná.
Ovšem velmi přátelská, každý by měl být rád, že ji má za svou kamarádku. Jenže se jí každý stranil a považoval za divnou. Jí to ale nevadilo, protože měla společnost někoho...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Copak nevidíte? Jejich štěstí mi jako odměna stačí."
~•.•~🐾🐶•♡︎•🐶🐾~•.•~
Při každé procházce se Yeontan vždy držel Taehyunga. Jistě, někdy se trochu loudal, nebo běžel napřed, ale doposud se nikdy neztratil, nikdy nebyl tak daleko od svého pána, od svého Taehyunga, nebo jakéhokoliv z jeho bratrů.
A přiznejme si to, měl strach.
Když zachytil zvláštní vůní, nepřemýšlel a rozběhl se směrem odkud to šlo. Nepřemýšlel nad tím, že si toho Taehyung nevšimne, když koukal do mobilu, nenapadlo ho, že se může ztratit.
Jenže tady byl.
Ztracený.
Lidé procházeli všude kolem něj, ale ani jeden o něj nezavadil pohledem.
Přestože vypadal ztraceně a rozhlížel se všude kolem.
Samozřejmě by měl pozornosti. Na internetu byl známý, jenže pouze s Taehyungem. Jak bez něj mohli poznat, že je to zrovna on? Vždyť na světě existují stovky psů, co vypadají jako on.
Jen tak pobíhal po parku a čas od času štěkl na člověka, který vypadal mile a mohl mu pomoct, jenže se pouze zastavil, koukl na něj, občas řekl ahoj a jak je roztomilý a šel dál.
Bylo to k vzteku a Yeontan se začínal obávat toho, že se nikdy nevrátí domů.
Kdyby byl aspoň na místě, které zná, dokáže najít cestu zpět, jenže tentokrát ani nevěděl, kterým směrem se vydat. Měl jít doprava? Doleva? Nebo snad rovně? Nevěděl.
Mezi tím Taehyung pobíhal po ulicích a volal po Yeontanovi, který nebyl nikde v dohledu. Hledal dlouho, dokonce zavolal svým hyungům a Jungkookovi, kteří mu přišli na pomoc, aby se mohli podívat na víc míst, ale jakoby se po něm slehla zem.
Jenže to nebylo možné.
Copak ho někdo ukradl? Zatoulal se? Vždyť byl chytrý, nezatoulal by se jen tak.
Taehyung jen mohl doufat, že se najde, nebo sám najde cestu domů.
Po době hledání, kdy už se setmělo, ho kluci přemluvili, aby se vrátili na kolej, kde se Taehyung okamžitě schoulil na gauči a začal vzlykat a ostatní se ho snažili uklidnit.
Samozřejmě věděli, kolik pro něj Yeontan znamenal. Také ho měli rádi a přáli si, aby se vrátil. Ale mohli jen doufat a věřit.
Jakmile padla tma, Yeontan se zastavil v hledání cesty domů. Zdálo se mu, jakoby se akorát ještě více ztratil a byl smutný a tak vyděšený. Když před tím neznal cestu domů, jak se tam měl dostat teď? Ani nevěděl, jak daleko od domova a hlavně Taehyunga je.
Yeontan si lehl do trávy a začal smutně kňučet a výt.
K jeho štěstí ho zaslechla mladá žena, která se po dlouhém dni vracela domů smutná, že musela opustit svou milovanou práci. Ne opustit napořád, ale pro tento den jí skončila směna.
