Jezero

I.

Uprostřed lesa jezero,
kolem něj pusté je šero.
Každý den přesně v poledne
prádlo na molo usedne.

Nešťastná dívka zakletá,
pere to prádlo už leta,
nemůže se z jezera dostati,
musí jenom v něm zůstati.

Ruce jí zdobí varhánky,
z vlasů spletené copánky.
Šaty maj barvu kapradí
kdo tu ostudu nahradí?

Chytne se prvního oblečení,
nečiní jí to potěšení.
Slzy jí stékají po líčkách,
chtěla by zas tančit v střevíčkách.

Kolem nápadníků se motat,
krásné dary od všech dostat.
Služebným všem jen poroučet,
ne si tu ve vodě ruce smáčet.

Další kus prádla namočila,
jak ráda by se teď točila.
Nad tou vzpomínkou se usměje
ta krásná chvíle pryč odpluje.

Sedí sama v jezeře,
se špinavým prádlem se dře.
Ryby společnost jí dělají,
za zády si o ní šeptají.

,,Nešťastná dívenka křehká,
celý svět se jí teď řehtá.
Mohla mít krásného prince,
teď obývá žabince!"