Nad jezero spadne tma,
zloděj ani nedutá.
až když zazáří měsíc,
promluví trochu se děsíc.
,,Tajemná dívko jezera,
vím, že jste králova dcera.
Vracím se Vás vysvobodit,
už nebudete se déle brodit!”
Dívka z rákosí vyhlédne,
ona ví, kdo jezeru vládne.
Tenhle muž je bez šance,
ač neodmítla by ani trestance.
Když prve s žabákem mluvila,
ryby spolu s ním lovila.
Žabák jí dává rady významné,
s ním je to v jezeře trochu více snadné.
Ač prve muži důvěřovala,
žabákovi se stále svěřovala.
Prozradil jí mnoho věcí,
s ním jí to tu méně děsí.
Avšak dívka netušila,
že ve lži celou dobu žila,
nyní schovaná v rákosí,
v duchu o milost prosí.
,,Tak promluv dívko zakletá,
mluv víc jak voda staletá,
křič, ať tě aspoň zaslechnu,
mluv, nebo tu zdechnu!”
Zloděj propadá beznaději,
bez ní nemá dál naději,
život jeho skončí v lese,
dívku z lesa neunese.
Dívka skrytá jezerem,
hlídaná ryb sedmerem,
jedna s korunou žabáka,
králem jezera, darebáka.
Ryby jí pevně nohy drží,
pohled na muže se jí mlží,
neschopná jediného slova,
pod hladinu se schová.
Lesem rozezní se hrom,
muž se schovává pod strom,
pozoruje vzniklé kruhy,
podezřívá vodní sluhy.
,,Nezbedná dívenka křehká,
celý svět se jí teď řehtá.
Klíč pradlence tehdy ukradla.
Lepší skrýš ji ani nenapadla.
Na cestu k hradu se hned dej,
zlatý klíč tam hledej,
v hlíně pod růží postelí,
ona ho ráda oželí!”
Les utichne po bouři,
jezero se zahalí v kouři,
a když se uklidní nebesa,
procitne muž na kraji lesa.
ČTEŠ
Jezero
PoetryZakletá dívka v jezeře Každý den se s prádlem dře. Až jednoho dne jí život změní kolem jezera podivné dění. Chlapec je nešťastný zloděj, jiní se na něj zloběj, avšak za pomoci kašpara se o vysvobození stará. Prolomí kletbu letitou? Projde cestou...
