Jezero

XVI.

Muž přistoupí k jezeru,
chce najít v kouzlu mezeru,
díru, co klíčem zaplní,
víru, kterou úkol splní.

Dívka mezitím na mole,
ke své denní smůle,
drhne prádlo špinavé,
které k ní samo připlave.

Najednou se jezero otevře,
v mládenci malá duše řve,
dívka leknutím spadne z mola,
král na ni vyděšeně zvolá.

,,Nekřič tady v mém království,
nejsem ti pro tvou dceru dosti?
Proč mi ji chce mladík vzít?”
princ na krále hned vylít.

,,Nedal jsem ti svoji dceru,
nechci, aby žila v jezeru,
nech ji jít domů nazpátek,
hleď si svých špinavý látek.”

Mezi tím, co princ se hádá,
mužík se k jezeru vkrádá,
král prince dál obviňuje,
mladíkovi cestu usnadňuje.

Zpoza stromu na dívku hledí,
pozorují ho kapři šedí,
žabky ho za nohavice berou,
štiky se na hladinu derou.

,,Prokletá dívenka křehká,
celý svět se jí teď řehtá,
princi ji chce zloděj vzít,
v hospodě chce s ní teď žít!”

Křičí ryby z jezera.
,,Zloději, ty seš mizera!”
vykřikne princ jezerní,
celým lesem se hrom rozezní.

Dívka plave ke břehu,
mladík dá se do běhu,
klíč do dlaně jí s nadějí vloží,
zjeví se pouta se zlatou broží.

V broži je klíčová dírka,
jediná cesta z jezírka.
,,Netoč s tím klíčem ženo
nebo bude konce dosaženo!”

Princ jak smyslů zbaven křičí,
rádcové se strachy krčí,
král vyděšením zcela zmlk,
kašpar nedodal žádný plk.

Princezna klíčem pootočí,
hledí do mladíkovo čistých očí,
a díky jeho napřažené ruce,
dosedne na molo prudce.

Společně vystoupí na břeh,
muž má však dobrý postřeh,
a když ho rádci shodit chtějí,
vůbec si tím neprospějí.

Muž je do jezera lehce shodí,
princezna už ví, jak to chodí,
čistou duši jezero pustí,
zlé duši však jen tak neodpustí.

,,Běž si dívko prokletá,
od teď nejseš zakletá.
Teď už nejsi v mojí moci,
už tu nejsi k mé pomoci!”

Čílí se bezradně princ,
nezbylo mu po ní nic víc,
než dva prolhaní rádci,
známí jako království zrádci.