Schovaný za keřem,
tajemnem udeřen,
sleduje cestu k městu,
rádce šlapající cestu.
Přikrčí se více v křoví,
svou kapuci ve tmě loví,
skryje svůj obličej látkou,
na tohle je tma krátkou.
Rádcové v náladě,
baví se náramně,
o zlodějově smrti,
muž zlostí větve drtí.
,,Hej, slyšel jsi ty zvuky?”
rve druhému lucernu z ruky.
,,Nevyšiluj zbytečně!”
baví se druhý výtečně.
,,Jdeme lesem pozdě v noci,
blížíme se k naší moci,
už jen najít ten prokletý klíč,
a princezna bude navždy pryč!’
Smějí se oba opile,
kráčejí spolu dál míle.
Muž když je z pohledu ztratí,
cestu si polem zkrátí.
Pomalým krokem vykračuje,
v plnění úkolu pokračuje.
Dívku jezeru nenechá,
na nic už déle nečeká.
Odbije půlnoc noční,
ospale mne si oči.
Tělo ho nutí ke spánku,
neodolá tomu vánku.
Na samotném konci louky,
dva stromy tvoří oblouky,
pod nimi si spěšně ustele,
spí se mu lépe než v cele.
ČTEŠ
Jezero
ПоэзияZakletá dívka v jezeře Každý den se s prádlem dře. Až jednoho dne jí život změní kolem jezera podivné dění. Chlapec je nešťastný zloděj, jiní se na něj zloběj, avšak za pomoci kašpara se o vysvobození stará. Prolomí kletbu letitou? Projde cestou...
