Ráno zloděj z cely vypraven,
o podmínkách své cesty spraven,
s jablkem a trochou vody,
vypuštěn do lesa svobody.
,,Zloději zahradnická,
nerozvážnost mladická,
na cestu radu ti dáme,
naděje v tebe vkládáme.
Vydej se rovně k jezeru,
vracej se často v tom šeru,
Dotkni se každého stromu,
vyhni se dávnému lomu,”
radili mládenci rádci,
cítili se jako vládci,
mladíka snadno ošálí
princezna zůstane v dáli.
Mladík jejich rady vnímal,
zároveň si lesa všímal.
Od kašpara věděl dobře,
že jejich rady má brát spoře.
Kráčí lesem jako prve,
nedořezal by se v něm krve.
Až nyní má strach z okolí,
nevědomost totiž nebolí.
Vyhýbá se každému stromu,
projde kolem starého lomu,
neotáčí se dle rady šaška,
celé to byla podivná fraška.
V lese začne padat mlha,
tma se ze světla rychle šplhá,
jezero nemůže být daleko,
támhle se cosi zalesklo.
,,Stůj cizinče v mém lese,
co tě k jezeru dneska nese?”
ozve se z korun stromů,
doplněné řvaním hromů.
Mladík nevšímá si křiku,
u jezera bude v mžiku.
Nic ho nesmí zastavit,
zbytek života zde nechce trávit.
,,Nešťastná dívenka křehká,
celý svět se jí teď řehtá.
Blíží se k ní ten zloděj,
ryby kolem ní choděj.”
,,Nevidí ho přes rákosí,
neslyší, protože klábosí,
s žábou na molu sedí,
myšlenky nahlas cedí.”
Mladík když ryby zaslechne,
radostí na zem poklesne,
rákosí schová ho plně
před žábou neúmyslně.
Po chvíli žába zmizí v křoví,
kde dlouho svou korunku loví,
princezna nemá ani tušení,
že žába jen žábou není.
ČTEŠ
Jezero
PoesíaZakletá dívka v jezeře Každý den se s prádlem dře. Až jednoho dne jí život změní kolem jezera podivné dění. Chlapec je nešťastný zloděj, jiní se na něj zloběj, avšak za pomoci kašpara se o vysvobození stará. Prolomí kletbu letitou? Projde cestou...
