XIV.

14 8 2
                                    

Zpoza mříží hledí šašek,
možná je to zrovna dnešek,
kdy princeznu vysvobodí,
kdy se král ze snu probudí.

Křičí kašpar z plných plic,
nesvede toho však víc,
křičí, tříská, nadává,
moc šancí si nedává.

Však štěstí je dneska u něj,
rádci za zády krále funěj.
Král zrovna míří k hradu,
prohlédnout zničenou zahradu.

,,Králi zastavte na chvilku,
mám pro vás podivnou novinku,
dnes bude možná veselo,
v zahradě se cosi udělo,”

křičí kašpar na krále,
nesmí to vzdávat nadále.
Zaujme jeho pozornost,
dnes ověří si jeho věrnost.

,,Co chceš šašku,
co je to za frašku?
Chceš ze mě hlupáka dělat,
práci mi zbytečně přidělat?”

,,Chceš snad k jezeru jít?
Tohle již nemůžeš zpět vzít,”
vyhrožuje mu smutně král,
o zdraví kašpara se bál.

,,Chci jít a Vy také chcete,
má mysl se dnes neplete.
Znám já cestu k jezeru,
dnes vysvobodí Vaši dceru,”

šaškovi už slábne hlas,
čaká králův nesouhlas.
Avšak k jeho překvapení,
nesouhlas to dneska není.

A tak za doprovodu stráží,
směrem k jezeru vyráží.
Cestou, kterou radil mladík,
šašek vysílá mu svůj dík.

JezeroKde žijí příběhy. Začni objevovat