Jezero

V.

Ve městě mladík bloudí,
pohledem jiné nesoudí,
sám byl ze špatných poměrů,
přidal se k nesprávným směrům.

Po chvíli drží dvě jablka,
krade, nyní bez toho vlka,
který ho zradil v jezeře.
Krade pro tu, která se dře.

Doufá, že najde pomoci,
snaží se zbavit bezmoci.
Avšak dnes nepřeje mu osud,
za dívkou se nevrátil dosud.

Chytili ho během činu,
nemohl popřít svoji vinu.
Skončil v poutech před králem,
měl on ale málem na mále.

Král byl velmi stařičký pán,
neštěstím dcery vysáván,
zmizela po jednom z bálů,
přímo z tanečních sálů.

Takže každého provinilce,
nechtěl už vidět nikdy více.
Posílal je k tajemnému jezeru,
které údajně drží jeho dceru.

Královna se po ní utrápila,
žal vínem ráda zapila,
královi následník chyběl,
na vysvobození dcery tak tkvěl.

Každý u jezera padl,
jeho nápad tiše vadl,
ubívalo mu na síle,
dceru měl od sebe míle.

Bez zájmu úplně všech princů,
byla v jezeře už pět prosinců.
Nikdo ji nechtěl vysvobodit,
pouze by je za nos chtěla vodit.

Jeho dcera byla panovačná,
rána s ní občas byla oblačná,
každému ráda rozkazovala,
při nespravedlnosti se ozvala.

Na bále urazila prince,
krále to nestálo jen mince,
dceru mu princ začaroval,
klíč ke kouzlu prý do jezera schoval.

Několik nápadníků štěstí zkusilo,
chuť vody jezera okusilo,
po roce své snahy vzdali,
ač se o ni dříve všichni prali.

Od té doby vysílá král vězně,
svobodu nabízí jim bezmezně.
Většina vězňů úkol cestou vzdá,
v síle temných bažin se nevyzná.

Žádný z vězňů cestu nepřežil,
král tomu sám dlouho nevěřil.
Teď před ním stál další zloděj,
předem znal jeho cesty děj.

V první bažině zahučí,
proč ho to kouzlo tak mučí.
Král s myšlenkou shlédne na mladíka,
však krad pouze u zahradníka.

Král chce ušetřit mladý život,
posadit ho chvíli za mřížový plot,
avšak rádci z trestu nesleví,
v soukromí neštěstí hocha slaví.

Oni od tajemného cizince
získali za hocha cenné mince.
Uvěznit ho těžké nebylo,
jablko mu jako důkaz zbylo.