Real Nightmares-Dokončeno

Můj otec

------------------------------------------
Další den. (10:50)

Hrozně mě zajima proč ho tak zajímá nějaký Wesspr, a kdo to vlastně je. Právě se oblékam do tepláků a oversized trička které mi Tom půjčil. Tom a Bill se taky chystají, brousí si nože, chystají si zbraně a náboje. Nevím co se děje, ale je to divné.

"Hotovo?" zeptal se mě Bill.

Kývla sem, přišla sem k němu blíž a naznačila mu že se ho chci něco zeptat.

"Kdo je ten Wesspr? A proč to Toma tolik zajímá?" šeptala sem aby to Tom neslyšel.

"Nevím jestli bych ti to měl říkat. Ale, Wesspr byl mafián a taky obrovský šílenec, něco jako Tom" zasmál se.

"Pokračuj" nedočkavě sem čekala co řekne.

"No, když sme byli z Tomem ještě děti, přišel k nám, za naším tátou. O něčem mluvili, nevíme o čem protože naše máma nás držela dál, bála se ho. Náš otec nebyl nijak zvláštní ani vrah ani mafian. Byl skvělí člověk, ten den nám změnil život. Byli sme z mámou na zahradě když si táta z Wessprem povídali, najednou sme uslyšeli výstřel. Máma se běžela podívat co se stalo ale už se nevrátila." měl slzy v očích.

"Wesspr utekl a když sme tam z Tomem přišli máma i táta byli na zemi, oba mrtvý. Wesspr vzal nějaké papíře a utekl."

"To mě moc mrzí Bille" objala sem ho.

"To je dobrý, a Tom chce zjistit co bylo v těch papírech"  dořekl.

"Pomůžu vám, ale dělám to hlavně pro tebe!" pousmala sem se.

"Děkuju Evie"

Nakonec sme šly za Tomem do kuchyně. Jenom se na nás otočil a pokračoval v broušení. Sedli sme si z Billem na gauč a povídali si.
-----------------------------------------
"Jo tady to je" ukázala sem na nemocnici.

"Tak jdem!" přikázal Tom.

Šly sme dovnitř, všude byli odpadky, omítka na stěnách byla opadaná. Rozhlédla sem se a ukázala sem na dveře, bývalé dveře teď už jenom rám dveří. Šly sme do místnosti která se za rámem skrývala. Z té místnosti sme se dostali na další chodbu a po chodbě sme šly úplně do zadu. Byla tam celkem tma, svítili sme si baterkama.

Na konci chodby sme šly do úplně poslední místnosti, byla to ona. Byla kartotéka z dokumentacema všech pacientů. Aspoň těch, které se zachovali. Začali sme se prohrabovat spisama, a pak sem uviděla ten co nejspíš hledáme.

"Mám ho"

Tom i Bill ke mě hned přiběhli.

Xavier Wesspr
58 let
Narození: 13.6. 1966
Příčina pobytu v nemocnici: Mrtvice, otras mozku, postřelení na levé straně hrudníku v místech při srdci.
Policie si myslí že šlo o pokus o vraždu, pachatel se nikdy nenašel, několik věcí nasvědčujích že šlo o pokus o sebevraždu byli zamítnuté.

"Skvělé" řekl Tom a popadl spis.

"Co teď?" zeptal se Bill.

"Musíme zjistit kde bydlel, nebo pořád bydlí" řekl Tom.
------------------------------------
Opět sem ve sklepě. Tom si teď vzal dvě japonky. Vím si domyslet co dělají, je jich kurva slyšet!

"Dělej" přikázal Tom jedné z japonek když je dovedl do sklepa.

Koukala sem na Toma, jeho pohled také spadl na mě. Třasla sem se. Kývl hlavou na náznak abych šla za ním. Vstala sem z té nechutné matrace a šla směrem k němu. Jakmile sme vyšli že sklepa, zamkl dveře a společně sme šly do obýváku.

"Pomůžeš mi zabít Xaviera Wesspra!" nevěřila sem ničemu co sem slyšela.

"C-co?" nevim o co tady jde.

"Slyšela jsi! Nemáš na výběr, aby jsi měla větší motivaci to dělat, splním jedno z tvých přání" napil se že skleničky v které měl podle všeho Whiskey.

"Ne! Tohle ja dělat nebudu, já...já nejsem vrah, nejsem ty!"

"Jako já nejsi, ale jako tvůj otec ano!" nadzvedla sem obočí.

"Co? O čem to mluvíš?! Nemáš tušení kdo byl můj táta!" můj hlas se lámal.

"Vím, znali sme se"

"Nevím o čem mluvíš Tome!" slzy volně tekli po mojí tváři.

"Evie, tvůj otec byl šéf Tokijského gangu závodníků. Jenom včera jsem si uvědomil že si mu kurva podobná. Zjistil sem si o tobě snad všechno, a měl sem pravdu si dcera Patrika Mayerse"

"Ja- nikdy sem neřekla že můj otec by byl schopen být šéf nějakého gangu, vy ste se znali?" měla sem několik otázek, ale opravdu málo odpovědi.

"Jo, před třemi lety, těsně před smrtí tvého otce sme spolu závodili, dal mi několik rad jak být lepší jako ostatní." nevěřícně sem se na něho koukala.

"Jakto že mi to nikdy neřekl?" svoji tvář sem si dala do dlaní.

"Chránil tě" odpověděl jednoduše.

"A můj otec někoho zabil?"

Tom jenom kývl, tolik informací. Nevěděla sem co dělat, můj otec byl šéf gangu a ještě k tomu vrah. Nic horšího mi říct nemohl.

"Ale ja nikoho nezabiju! Nechci."

"Holčičko ja se neptal. Uděláš to." záporně sem kývla hlavou.

"Proč bych to měla dělat? Nevím kdo to je, nemám sním absolutně nic společného. Dokážeš ho zabít i sám tak k čemu mojí pomoc?"

"Máš pravdu dokážu to udělat i sám, ale potřebuju tebe! Chci aby to bylo bolestivý, nečekaný."

"A jakou roli v tom hraje moje účast?"

"Budeš sním flirtovat, opiješ ho, dovedeš ho do pokoje kde ho následně pobodáš a já ho dorazím! V jeho domě jsou papíře mého otce, a taky deníky které musím mít."

"Ja to nedokážu" podívala sem se na zem.

Tom mi zvedl hlavu, a přiblížil se ke mě.

"Dokážeš, tvůj otec by byl na tebe hrdý tak se snaž" dořekl a opět se napil svého alkoholu.

"Kdy?" povzdechla sem si.

"Zítra večer, a za odměnu tě dnes nechám spát v pokoji, oblečení, boty a doplňky už máš připravené, make-up a ostatní kraviny koupíme zítra odpoledne" kývla sem.

"Ještě taková věc" řekla sem.

"Splníš mi úplně cokoliv?" podívala sem se mu do oči a čekala na japwho odpověď.

Povzdechl si a otočil se čelem ke mě.

"Všechno kromě toho abych tě nechal jít. Můžeš si přát úplně cokoliv kromě této jedné věci"

"Tak to nic dělat nebudu!" Chtěla sem vstát z gauče.

Tom mě chytl za ruku a stáhl na gauč, k mé hlavě přiložil zbraň a začal mluvit.

"Bohužel princezno, já říkám a ty děláš co řeknu takhle to tady funguje" ušklebl se.

"Tak si vem na tohle nějakou svoji Japonku a mě nech na pokoji" řekla sem.

"Jenomže já si vybral tebe, a drž už tlamu" zvedl se.

"Dělej! Ukážu ti pokoj kde budeš spát" převrátila sem očima.

Vím že z tohohle se nevykroutim...