Real Nightmares-Dokončeno

možna to nedopadne až tak špatně

Jakmile se na mě podíval...žádné emoce, koukal na test pak na mě a takhle to udělal dvakrát. Zamrzla jsem. Chtěla jsem se zeptat, ale slova nevycházeli z mých úst.

Byla jsem vyděšená. Tom se díval na testy a podle výrazu tváře jsem nevěděla určit co se děje. Tom se zhluboka nadechl.

"Kurva!" zanadával a testy hodil do umyvadla a odešel pryč.

Rychle jsem se podívala na testy....všechny testy ukazovali ten samí výsledek.

Jsem těhotná.

Do očí se mi nahrnuli slzy. Co mám teď dělat? Z přemýšlení mě vytrhli hlasy, z obýváku jsem uslyšela několik vět.

"Tome to bude dobrý" říkal Bill.

"NE! Nebude to dobrý! Ona je těhotná! Co mám teď podle tebe dělat?" podle Tomova hlasu jsem slyšela frustraci a strach.

Začala jsem tiše plakat a poslouchala dál.

"Vždyť to není takový problém ne?" zeptal se Bill.

"Jo to teda je! Víš jaký mám kurva strach?"

Utřela jsem si slzy a rozhodla se vyjít z koupelny. Nemůžu tam přece trpět věčně, budeme si muset o tomhle všem promluvit. Hlavně co nejvíc v klidu to půjde.

Zhluboka jsem se nadechla a popadla kliku na dveřích. Otevřela dveře a potichu vylezla, odešla jsem rovnou do obýváku. Naskytl se mi pohled na Toma sedícího na gauči, po jeho levé straně seděl Bill a hladil ho po zádech.

"Promiň..." promluvila jsem do ticha.

Okamžitě se na mě podíval.

"Jaké promiň? Není to jenom tvoje chyba, můžu za to také, jsem nezodpovědný idiot, tohle se nemělo stát" povzdechl si?

"Nechám vás o samotě" řekl Bill a zvedl se z gauče.

Přišel ke mě a obejmul mě, pak se obul a odešel pryč. Zůstala jsem tu jenom z Tomem...

"Co budu teď dělat?" přišla jsem a sedla si na gauč naproti němu.

"Spíš co budeme dělat" řekl, a zdůraznil slovo 'budeme'.

"Já si to miminko chci nechát" šepla jsem.

Tom se na mě díval a mlčel. Asi přemýšlel nad odpovědi...

Po pár vteřinách promluvil.

"To- to znamená že budu- ja budu....táta" promluvil.

Kývla jsem hlavou, neustále jsem se dívala na něj.

"Budu táta...." šepl si pro sebe.

Zvedl se a přišel ke mě, sedl si vedle mě na gauč a přitáhl si mě k sobě.

"To zvládneme jo?" řekl ale bylo znát že uklidňuje i sebe a ne jenom mě.

"Ano...zvládneme" pousmála jsem se.

Vtáhl si mě do objetí. Možná to nakonec celé nedopadne tak špatně. Možná se přece jenom staneme milujícimi rodiči a budeme společně vychovávat toho prcka co mi roste v břiše.

"Kurva ja budu táta" zasmál se.

Pevně mě stiskl a polibil na hlavu. Abych upřímně řekla, život z Tomem je někdy náročný. Jeho změny nálad jsou tak nepředvídatelné že pomalu nevím co brát a co nebrát vážně.

Ale jsem samozřejmě šťastná že to takhle dopadlo.
-----------------------------------
Uběhli dva měsíce od té doby co sme zjistili že čekáme miminko. Tom a ja se už nemůžeme dočkat až zjistíme co to bude! Moje bříško je pořád skoro neviditelné ale nějaký rozdíl tam určitě je.

Cele dny jenom ležím a Tom se o mě stará. Nenechá mě samotnou ani na chviličku, jenom když potřebuju na záchod, i to mě někdy doprovází. Je hrozně starostlivý, a ještě více něžný.

Jeho oblíbenou zálibou se stalo povídání si z mým bříškem. Je to neskutečně roztomilý. Nemůžu se dočkat až ho uvidím jaky bude otec. Samozřejmě vím, že bude ten nejlepší tatínek pod sluncem.

"Lásko máš hlad?" zeptal se mě.

"Celkem jo" odpověděla jsem a chtěla se zvednout z gauče.

"Co si myslíš že děláš?" zamračil se a položil mě opatrně zpátky na gauč.

"No... chci si jít udělat jídlo?" řekla jsem.

"Zapomeň! Tady budeš ležet a ja vám oběma donesu jíst, nemůžeš se moc namáhat" přikázal mi.

Předtím než odešla do kuchyně klekl si a políbil mě na břicho a pak na rty. Zasmála jsem se. Je tak skvělý, kdo by řekl že z kluka co měl mazlíčky, vyjde někdo z kým jsem těhotná.

Je to celkem humorné, ale nelituji ničeho!
------------------------
Tom mi udělal tortily a přinesl mi je, vzal mi k tomu jablečný džus. Sedl si ke mě a dal si talíř z jídlem na klín a pohár položil na stolek.

"Pomůžu ti?" starostlivě se mě zeptal.

Nechápavě jsem se podívala.

"No najíst se..." objasnil.

"Ou, Ehm...to zvládnu ale děkuju" usmála jsem se na něj a vzala si jídlo k sobě.

"Opravdu?" zeptal se.

"Tome jsem těhotná ne postihlá" smála jsem se.

"Ja vim! Ale musím se postarat o tvé pohodlí a pohodlí mého miminka, našeho..." opravil se.

"Takovéto maličkosti zvládnu lásko" usmála jsem se a začala jíst protože už jsem měla opravdu velký hlad.

Když jsem dojedla talíř jsem položila na stolek a napila se ze svého džusu. Tom pořád seděl při mě a sledoval každý můj pohyb.

"Drahá je už dost hodin, půjdeš se okoupat nebo?" na tváři měl sladký úsměv.

"Jo půjdu, a ZVLÁDNU to" řekla jsem že smíchem.

"Jo jo jo, jasný zvládneš to sama, rozumím" obrátil oči v sloup.

Políbila jsem ho a zvedla se z gauče. Lépe řečeno, snažila jsem se dokud mi Tom neřekl.

"Lásko! Opatrně! Nechci aby se ti něco stalo!" řekl vážně.

"Děkuju miláčku ale tohle zvládnu" řekla jsem.

"Mám o tebe strach,promiň" koukl do země.

"Ja se nezlobím, děkuju, teď se jdu osprchovat a ty mezitím můžeš jít do postele a počkat na mě" usmála jsem se.

"Raději bych ti pomohl abych měl jistotu že si v pořádku má drahá lásko" povzdechl si.

"Ugh, tak jo, můžeš jít také do koupelny, když ti to udělá radost"

"Ani nevíš jakou, děkuju" usmál se a vyskočil z gauče.

Odešli jsme tedy do koupelny a ja se začala svlekat. Tom ke mě přišel a starostlivě mi pomohl.

"Lásko prosím, dělej vše z největší opatrností" řekl.

Kývla jsem a osprchovala se. Když jsem byla hotová usušila jsem se a oblékla se do svého pyžama, pak už jsme společně odešli do pokoje a lehli si spolu do postele....