Probudily mě paprsky slunce pronikající skrze žaluzie. Protřela jsem si oči a podívala se na mobil. Zbývalo ještě pár minut do zvonění budíku, ale já už se cítila úplně vyspaná. Otočila jsem se na Charlese, který ještě spal a přitiskla se k němu. V jeho blízkosti jsem se cítila tak v bezpečí. Jen jsem tiše ležela a užívala si ten pocit, než zazvonil budík.
"Dobré ráno." Usmála jsem se, když se Charles vzbudil.
"Dobré ráno lásko." Řekl, přitiskl mě ještě blíž k sobě a zavřel oči.
"Víš, že musíme vstávat, jinak nám to uletí, že jo?" Zasmála jsem se a políbila ho na tvář.
"Tak poletíme dalším." Zamumlal.
"Žádné takové, Monaco na nás už čeká." Řekla jsem rázně, vymanila se z jeho sevření a vylezla z postele. Charles se protáhl a neochotně taky vstal.
Za chvíli už jsme scházeli i s našimi kufry po masivním dřevěném schodišti dolů do předsíně.
"Snídaně už je připravená." Zavolala na nás Lucy z kuchyně. Odložili jsme věci a šli za ní.
"Půjdeš k tetě?" Usmála jsem se na malou Amy a vzala si jí od Lucy, abych si jí ještě užila, než odjedeme. Charles si zatím sednul k Samovi ke stolu.
"Až jí zase uvidím, tak už bude chodit." Posteskla jsem si.
"Ale prosimtě, tak rychle neroste." Uklidňovala me Lucy.
Po snídani jsme se s Lucy a Amy rozloučili. Jako každé loučení, ani tohle se neobešlo bez slz. Moc dobře jsem věděla, proč se nemám ráno malovat.
"Určitě musíte zase brzy přiletět, naši i my vás vždycky rádi uvidíme." Řekl Sam, když jsme vyjeli směr letiště.
"Jasně, moc rádi. Minimálně v létě s námi počítejte." Usmál se Charles. Byla to hrozná představa, že se s nimi uvidím až v létě, ale věděla jsem, že se začátkem sezóny to bude zase jeden velký chaos a bude to až příliš rychle utíkat.
Za chvíli už jsem byli na letišti a loučili se i se Samem.
"Tak se drž a brzy se uvidíme." Objal mě.
"Ty mě koukej zásobovat fotkama Amy." Řekla jsem důrazně.
"Beru na vědomí." Zasmál se a pustil mě.
"Dobře doražte a hodně štěstí v nové sezóně. Budeme fandit za obrazovkou." Rozloučil se i s Charlesem.
"Díky moc. Drž se." Poplácal Sama po zádech.
Pak už jsem se spolu vydali do letištní haly, abychom mohli projít bezpečnosti kontrolou. Naskenovali jsme naše letenky a došly k přísně vyhlížející dámě, která každému dala plastový box na věci. Odložili jsme všechno, co jsme měli a postupně prošli rámem. Všechno bylo naštěstí v pořádku, takže jsme mohli pokračovat k našemu gatu.
"Mamka psala, ať se ještě stavíme na společný oběd, než začne sezóna." Oznámil mi Charles a schoval mobil do kapsy, aby mě mohl chytit za ruku.
"To je moc hodná. Ráda je všechny uvidím, než to zase vypukne." Usmála jsem se.
Už dávno jsem si zvykla na to, že se venku můžeme objevovat jako pár. Když jsem si teď vzpomněla, jak jsme se ze začátku museli schovávat a tajit to, přišlo mi to vtipné. I když tehdy mi do smíchu moc nebylo.
"Charles Leclerc! Můžu fotku?" Zastavila nás najednou nějaká slečna.
"Jasně." Usmál se na ní Charles.
Pustila jsem se ho a poodešla pár kroků dozadu.
"Můžu se vyfotit i s tebou, Sophie?" Otočila se ke mě, když už měla fotku s Charlsem.
Nebylo to poprvé, co se se mnou někdo fotil, ale i tak mě to vždycky trochu zaskočilo. Ale byla jsem teď rozhodně ještě víc na očích. Od té doby, co jsme zveřejnili náš vztah jsem si všimla, že máme několik společných fanouškovských stránek na Instagramu a dokonce jsem zahlédla na TikToku i nějaké naše edity. Bylo to hezký, ale zároveň šílený. Nikdy bych si nepomyslela, že se něco takového stane.
Když jsme udělaly několik fotek, slečna nám poděkovala a rozloučila se.
"Doufala jsem, že nikoho nepotkáme, vypadám hrozně." Zanadávala jsem tiše, když už byla z doslechu.
"Blbost. Vypadáš dokonale jako vždycky." Pohladil mě po tváři a políbil mě.
