Vytáhla jsem z kapsy klíče a odemkla. Hned na mě dopadla vůně domova, ale něco zásadního tomu chybělo. Charles.
Vyzula jsem se a Arthur mě s našimi věcmi následoval. Umyla jsem si v koupelně ruce a zamířila přímo do obýváku, abych nám pustila aspoň písničky.
"Co chceš pustit?" Houkla jsem na něj.
"Já nevím, to je celkem jedno. Něco tam prostě dej." Mávl rukou, když přišel ke mě. Začala jsem tady procházet nějaké playlisty v návrzích na YouTube.
"Překvapení!" Ozvalo se najednou za našimi zády. Na vteřinu jsem myslela, že budu mít z toho šoku infarkt, ale rychle jsem se otočila. Ve dveřích obýváku stál Charles a smál se od ucha k uchu.
"Ty jsi pako." Ihned jsem za ním běžela a padla mu do náruče a políbila ho.
"Proč ses mi neozval?!" Spustila jsem, hned co jsem ho pustila.
"Promiň, chtěl jsem, aby to bylo překvapení, jel jsem celou noc, abych tu ráno byl, protože jsem nevěděl, kdy se budete vracet. A když jsem pak viděl, že jste přijeli, schoval jsem se do pokoje pro hosty." Vysvětloval.
"Ale koukám, že Arthur mě skvěle zastoupil." Zasmál se, když k nám přišel a taky ho objal.
"Doufám, že ne ve všem." Dodal šeptem směrem ke mě a zasmál se.
"Ty jsi blbej." Obrátila jsem oči v sloup.
"Tak já už půjdu, když už máš svoji drahou polovičku doma." Usmál se Arthur a pohodil hlavou ke dveřím.
"V žádném případě!" Chytla jsem ho rychle za paži.
"Mohli bychom si společně objednat oběd." Navrhla jsem.
"Jasně, zůstaň." Přidal se ke mě Charles.
Nakonec jsme se všichni shodli na pizze, takže o hodinu později už jsme seděli v obýváku, jedli pizzu a smáli se u nějaké komedie.
"Tak moc jsi mi chyběla." Šeptal Charles a hladil mě po stehně.
"Ty mě taky." Usmála jsem se na něj a opřela si hlavu o jeho rameno.
"Dáte si k tomu skleničku?" Navrhl najednou Charles.
"Dobrý nápad." Přikývla jsem.
"Nemůžu, řídím." Zavrtěl hlavou Arthur.
"Však tu můžeš přespat." Namítl Charles.
"Jasně, připravím ti pokoj pro hosty." Přidala jsem se k Charlesovi.
Při zmínce o pokoji pro hosty jsem si vzpomněla, jak mi tam kdysi Charles poskytl azyl, když jsem se rozešla s Marcem.
"Zahrajeme hry, něco podnikneme, než zase začne ten blázinec." Vytrhl me z myšlenek Charles, který ještě pořád přemlouval Arthura.
"Navíc v autě máš věci, takže to nic nebrání." Uzavřela jsem to nezlomným argumentem a šla pro skleničky.
