Posledních pár dní volna uteklo neskutečnou rychlostí a už tu byl opět den našeho odletu do Bahrajnu na předsezónní testy.
"Máme všechno?" Začínala jsem panikařit jako vždy.
"Mám tebe, takže myslím, že jo." Usmál se, objal mě a dal mi pusu.
"A co když zapomeneme něco důležitého?" Nenechala jsem se tak snadno odbýt.
"Nezapomeneme a všechno se dá nějak řešit. Doklady, peníze a nabíječky máme. To jsem kontroloval." Ukázal na batoh vedle mého kufru.
"Dobře, budu ti věřit." Přikývla jsem a usmála se na něj.
Posbírali jsme věci a vyrazili ven, kde zrovna přijíždělo taxi, které jsme si objednali.
Charles pomohl taxikáři naložit naše zavazadla a vyrazili jsme.
"Nechápu, že už zase začíná nová sezóna." Zavrtěla jsem hlavou.
"Naše čtvrtá společná." Přikývl.
"To není možný, jak to utíká." Vydechla a jsem. V hlavě se mi promítaly vzpomínky, jak jsem letěla poprvé do Bahrajnu, ještě se svým bývalým přítelem Marcem. Kdo ví, kde je mu konec? Pomyslela jsem si. Nebyli jsme vůbec v kontaktu a mně to ani trochu nevadilo.
Při vzpomínce na seznámení s Charlesem jsem se ale musela smát. Potkali jsme se tehdy v letadle, když jsem šla že záchoda a byla to trochu trapná historka.
Vrátila jsem se myšlenkami zpátky k přítomnosti, opřela si hlavu o Charlesovi rameno a on mě objal.
"Jsme na místě." Vzbudil mě Charlesův hlas a jemné poklepání po rameni.
"Ani nevím, kdy jsem usnula." Zamumlala jsem a zívla.
"Aspoň ses trochu prospala." Usmál se Charles a otevřel dveře. Studeny vzduch se dostal do auta a mnou otřásla zima. Už jsem se těšila, až bude v teple v letadle. Vystoupila jsem a rozhlédla se kolem.
"Dobré ráno!" Mával na nás Arthur, který už přicházel k nám.
"Dobré ráno." Řekla jsem o dost méně energičtěji a objala ho.
Zanedlouho už jsme všichni tři seděli v letadle.
"Odskočím si, hned jsem zpátky." Zvedl se Charles.
"Jak se těšíš?" Naklonil se ke mě Arthur přes prázdné sedadlo.
"Mega moc. Už mi to chybělo. A navíc, budu mít tak super společnost, když bude Charles závodit." Usmála jsem se na něj a poplácala ho po rameni. On mi úsměv taky oplatil, takže jsem si trochu oddychla. Věděla jsem, že je to pro něj těžký, protože on už nezávodí, ale doufala jsem, že to bude brát v pohodě a společnost mu pomůže.
Arthur se opřel zase do svého sedadla, takže jsem udělala totéž, přikryla se svou oblíbenou cestovní dekou a vzala si sluchátka. Byla jsem poměrně unavená z brzkého vstávání, takže jsem rychle usnula.
