Večer byl v plném proudu a Charles byl plně zaměstnán konverzací s ostatními členy týmu. Každý si ho chtěl aspoň na chvíli odchytnout. Začínala jsem pociťovat únavu z celého dne a dlouhé cesty. Ten malý odpočinek po příletu zřejmě nebyl nic moc platný. Opřela jsem si hlavu o Charlesovo rameno a on mě objal.
"Unavená že?" Zeptal se a políbil mě na čelo.
"Ani nevíš jak." Zamumlala jsem.
"Už za chvíli půjdeme." Ujistil mě Charles.
"To je v pohodě, klidně půjdu dřív." Zavrtěla jsem hlavou.
"Nesmysl, nenechám tě jít samotnou jako Marco." Řekl rozhodně. Když to zmínil, neubránila jsem se vzpomínce, jak se na mě Marco na naší první a zároveň poslední společné večeři s Ferrari vykašlal a já pak jela sama na hotel. Ne, že bych byla nějaká hysterka, ale zrovna v Bahrajnu jsem se sama jako žena necítila úplně bezpečně.
"Já klidně se Soph pojedu, už jsem taky vyřízený." Přidal se Arthur.
"Už bych měl jít taky spát, půjdu s vámi, jen mi dejte minutku, ano?" Charles se zvedl a podíval se na mě. Přikývla jsem a usmála se na něj.
Pak zamířil někam za ostatními.
"Už asi fakt stárnu." Zamumlala jsem a protřela si oči.
"To mi povídej." Přidal se ke mě Arthur a otevřel mi svou náruč. Často jsem zapomínala, že je stejně starý. Pořád jsem ho vnímala jako mladšího bráchu. Opřela jsem se o něj a čekala na Charlese.
Jak řekl, tak udělal a za chvíli byl u nás.
"Můžeme jít." Podal mi ruku a pomohl mi na nohy.
"Už se nemůžu dočkat, až sundám ty podpatky." Postěžovala jsem si, když jsem stála opět na nohou.
Vyšli jsme ven a mnou otřásl chlad. Nejspíš to bylo únavou, protože v Bahrajnu byly úplně jiné teploty, než byly touhle dobou u nás. Ani v noci tu nebyla velká zima. Proto jsem si ani nebrala nic teplého přes sebe. Charles si toho všiml a hned si sundal sako, aby mi ho přehodil přes ramena.
"Děkuju." Zašeptala jsem a přitáhla si ho pevně k tělu.
Davy venku značně opadly, ale i přesto se tam nacházelo pár fotografů i fanoušků. Snažila jsem se nemyslet na to, jak na těch fotkách asi budu vypadat a spěchala do auta tak rychle, jak jen mi to podpatky dovolovaly.
Arthur si sedl dopředu a my s Charlesem na zadní sedačky. Přitulila jsem se k Charlesovi, který mě objal a přitiskl blíž k sobě.
Když jsme dorazili na hotel, rozloučili jsme se s Arthurem a vydali se do našeho pokoje.
"Konečně." S úlevou jsem zahodila svoje boty pod stůl a začala si svlékat šaty.
"Moc ti to slušelo." Zachal mi ochotně pomáhat se zavazováním na zádech, takže za chvíli jsem už z nich byla venku.
Naoplátku jsem mu pomohla s rozepínáním košile. Měl tak dokonale vyrýsované tělo. Podívala jsem se mu zhluboka do očí a začala ho líbat.
"Myslím, že spánek může ještě chvíli počkat." Zašeptala jsem.
Ráno jsme se vzbudili poměrně brzy. Čekala nás příprava na testy, které měly odstartovat již zítra. Charles měl práci s týmem a pak nějaké rozhovory pro média. Mě čekala online schůzka s mým týmem na sociální sítě. Za tu dobu, co jsem měla spravovat sítě Ferrari, vytvořila jsem celkem propracovaný a funkční systém. Díky tomu mohli ostatní členové mého mini týmu pracovat z domova a o dění na místě jsem se starala já společně s jednou slečnou. I díky tomu jsem měla víc času na svoji veřejnou roli přítelkyně řidiče, na kterou jsem si už celkem začínala zvykat.
"Dáme si v poledne vědět a zajdeme na oběd?" Měnil na mě Charles, když se v paddocku měly naše cesty rozdělit.
"Jasný." Přikývla jsem a políbila ho na rozloučenou.
Přehodila jsem si těžkou tašku s notebookem na druhé rameno a zamířila směrem k menší kanceláří, kterou jsem měla na dnešní online schůzku k dispozici. Začala jsem vyndávat na stůl všechny papíry, co jsem si připravila a zapojovat notebook, když v tom se otevřely dveře a dovnitř vešla vysoká tmavovlasá dívka.
"Dobré ráno Soph!" Pozdravila mě.
"Dobré rano." Oplatila jsem jí pozdrav, zatímco jsem se snažila najít pod stolem zásuvku. To se mi naštěstí podařilo, takže jsem vylezla z pod stolu, oprášila si kolena a snažila se tvářit profesionálně.
"Mám pro tebe kafe." Položila na stůl dva kelímky.
"Jsi zlato Veronico." Věnovala jsem jí upřímný vděčný úsměv a hned se jednoho z kelímků chopila.
"Procházela sis ty plány?" Zeptala jsem se a pořádně se napila kávy.
"Jasný, mám je tady." Dívka vytáhla z plátěnky, kterou měla přes rameno několik zvýrazněných papírů.
"Výborně, vidím, že jsem si na spolupráci opravdu vybrala tu nejlepší." Pochválila jsem jí a sedla si ke stolu. Všechno bylo připravené a schůzka mohla začít.
