Celý den jsme strávili na gauči u televize. Koukali jsme na filmy, hráli hry a jen se váleli. Nebyla jsem na to zrovna pyšná, ale bylo to něco, co jsme potřebovali. Charles si odpočinul, Arthur mohl přijít na jiné myšlenky a já si užívala čas s nimi.
Zrovna jsem byla v kuchyni, abych dolila víno, když v tom se najednou ve dveřích objevil Charles.
"Tak moc jsi mi chyběla lásko." Usmál se na mě a šel ke mě, aby mě objal.
"Ty mně taky." Zasmála jsem se a odložila sklenici, kterou jsem zrovna držela a chytla ho za ruce, které mi ovinul kolem pasu.
Charles mě políbil na krku a pak mě otočil k sobě. Zajela jsem mu prsty do vlasů a políbila ho. V tom mě chytl do náručí a posadil na linku.
"Co blázníš?" Zasmála jsem se. A rozhlížela se kolem sebe, abych náhodou nepřevrhla nějakou ze sklenic. On se jen usmál, přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat. Jednu ruku měl na mém stehně a druhou mě jemné chytl za tvář.
"Chci tě, hned teď." Zašeptal mi do ucha. Celým tělem mi projelo vzrušení. Taky jsem to chtěla, ale věděla jsem, že to není zrovna nejlepší nápad.
"Neblázni, může přijít Arthur." Odpověděla jsem taky šeptem.
Charles si zklamaně povzdechl a odtáhl se.
"No tak, můžeme jít za chvíli k sobě, stejně už je pozdě." Chytla jsem ho jemně za bradu, aby se na mě podíval a usmála se na něj.
"Nejde tu náhodou ještě o něco jiného?" Zeptal se najednou.
"Co tím myslíš?" Podívala jsem se na něj nechápavě.
"Viděl jsem ty fotky..." Začal.
"Není to tak, jak chtějí aby to vypadalo, vždyť víš, že se to pořád snaží nafouknout, aby měli sledovanost." Snažila jsem se mu to vysvětlit.
"Já vím a samozřejmě ti věřím, jen jsem si říkal, jestli se něco nezměnilo... Trávili jste teď spolu spoustu času." Dodal.
"Ano, protože Arthur to má teď těžký a mě bylo smutno za tebou. Ale rozhodně mezi námi nic není. Vždyť víš, že je pro mě jako brácha." Ujišťoval jsem ho.
"Promiň, už mi ta vzdálenost mezi námi lezla na mozek. Samozřejmě, že ti věřím." Řekl a bylo vidět, že se mu ulevilo.
"Pojď ke mě." Pevně jsem ho objala a políbila.
"Dopijeme skleničku a půjdeme, ano?" Usmála jsem se a seskočila z linky.
"To zní jako plán." Mrknul na mě Charles.
"Už se to nese." Postavila jsem před Arthura jeho skleničku a sedla si se svou mezi něj a Arthura.
Snažila jsem se soustředit na film, ale v hlavě jsem pořád měla Charlese a to, jaké pocity ve mě vyvolávaly jeho doteky.
"Stejně vám závidím." Řekl najendou Arthur.
"Ale no tak." Otočila jsem se na něj a viděla jeho posmutnělý výraz.
"Jsem troska. Nemám holku ani místo ve formuli. Nemám nic." Složil zoufale tvář do dlaní.
Rychle jsem se ho objala.
"Máš nás. A věř mi, že tyhle pocity znám. Ale bude zase dobře." Snažil se ho utěšit Charles, který vstal a sedl si na opěrku pohovky, aby byl blízko bratra.
"Myslím, že už je čas jít spát." Pohladila jsem ho po zádech. O přesto, že jsme měli jen pár skleniček, vypadal, že už má dost.
"Soph už ti povlékla peřiny v pokoji pro hosty." Přidal se ke mě Charles a pomohl mu na nohy.
Spolu jsme jo odvedli do pokoje a uložili ho do postele.
"Je mi líto, že si prochází takovým obdobím." Řekla js tiše, když se za námi zavřely dveře naší ložnice.
"Věřím, že se z toho dostane. Je silnější, než si myslí." Usmál se Charles a pohladil mě po vlasech.
