"Arthure?" Promluvila jsem k chlapci, který seděl s tváří v dlaních a před sebou měl prázdnou skleničku od whisky. Na to se zvedl a podíval se na mě. Skutečně to byl Arthur.
"Soph!" Řekl a chtěl vstát, aby mě obejmul. Při tom pokusu ovšem zavrávoral a málem upadl. Rychle jsem ho chytila. Zjevně to nebyl jeho první drink.
"Co se děje?" Zeptala jsem se vyděšeně. Takhle jsem ho nikdy neviděla.
"Gabrielle se na mě vykašlala." Řekl s pohledem do země.
"Cože? To mě mrzí Arty." Objala jsem ho.
"Podváděla mě." Zamumlal a vzal si sklenici.
Zůstala jsem v šoku stát. Vůbec bych to do ní neřekla.
"Ještě jednu prosím." Zamával s ní směrem k batmanovi, když zjistil, že je prázdná.
"Vlastně dvě!" Dodal a chytl mě kolem ramen.
"Já nemůžu, řídím." Zavrtěla jsem hlavou.
"A ty bys už taky neměl." Dodala jsem o něco mírnějším tónem.
"Tak zůstaneš u mě. Aspoň jednu si se mnou dej prosím." Vrhnul na mě smutný pohled.
"Dobře, ale jen tuhle a jdeme." Slitovala jsem se nakonec. Vzpomněla jsem si, jak tu pro mě byl, když mi bylo nejhůř, ale věděla jsem, že alkohol není řešení.
Barman před nás položil dvě sklenice a odnesl tu prázdnou.
"Na tebe Soph. Jediná holka, co mi nikdy neublížila." Řekl Arthur a ťuknul svou sklenicí o tu mou tak silně, až její obsah skoro vylil.
"Víš Soph... Řekni mi co dělám špatně?" Otočil se ke mě, když se napil.
"Nic neděláš špatně. Člověk si občas musí projít sračkama, než najde lásku." Snažila jsem se ho utěšit.
"Vzpomeň si na Marca. Myslela jsem si, že se vezmeme a stejně mě podvedl. Dodala jsem.
"Debil. Připravit se o takovou holku." Řekl naštvaně.
"Tím jsem jen chtěla říct, že to občas prostě trochu trvá." Řekla jsem rychle, abych odvedla řeč jinam.
"Holka se na mě vysrala, ve formuli se mi nedaří..." Povzdechl si a znovu složil hlavu do dlaní. Využila jsem jeho nepozornosti a prohodila jeho plnou sklenici za mou téměř prázdnou. Doufala jsem, že si nevšimne, ale nechtěla jsem aby mu bylo ještě víc špatně, vzhledem k tomu, jak na tom byl už teď.
"Všechno se zlepší, uvidíš. Vím, že tomu teď nevěříš, ale slibuju, že bude líp." Objala jsem ho.
Arthur jen mlčel a držel mě. Když se ode mě odtáhl, sáhl znovu po sklenici a dopil její obsah. Rychle jsem vypila, teď už svůj, drink a vstala. Cítila jsem, jak mi začíná být horko a trochu se mi motá hlava. "Sakra, neměla jsem to vypít tak rychle." Pomyslela jsem si.
"Dopito, tak jdeme." Řekla jsem a zamávala na barmana na znamení, že chci platit.
"Co blázníš." Řekl Arthur a začal hledat po kapsách peněženku.
"To je v pohodě." Řekla jsem a podávala barmanovi bankovku.
"To nejde." Zavrtěl Arthur rázně hlavou.
"Tak mě zítra vezmeš na kafe, jo?" Usmála jsem se na něj a podala mu bundu, co mu spadla na zem.
Vyšli jsem ven, kde nás udeřil studený čerstvý vzduch. Naštěstí jsem toho nevypila tolik, takže i když mi to trochu stouplo do hlavy, byla jsem celkem v pohodě. Zato Arthur vypadal, že bude každou chvíli zvracet. Zpomalila jsem a podepřela ho.
"V pohodě?" Zeptala jsem se ustaraně.
"Jo, myslím že jo." Řekl nejistě.
Podívala jsem se na mapy, protože jsem se vůbec nemohla zorientovat. K Arthurově bytu to bylo zhruba půl hodiny cesty, což bylo akorát na procházku, aby trochu vystřízlivěl.
"Já jsem takovej debil." Řekl a sedl si na obrubník.
"Co se děje?" Podívala jsem se na něj.
"Jsem kretén. Neměl jsem tě sem tahat. Teď vidíš jaká jsem troska." Znovu složil tvář do dlaní.
"Asi jsi rychle zapomněl na Kanadu, že? Takže v klidu, ano?" Chytla jsem ho za ruce, abych ho zvedla. Arthur ale odmítal vstát.
"No tak, ráno tady najdou jen dvě kostky ledu." Přemlouvala jsem ho.
To už se konečně zasmál. S mojí pomocí a velkým úsilím se vyškrábal na nohy a pokračovali jsem v cestě.
"Co se tedy vlastně stalo? Jen pokud o tom chceš mluvit." Zeptala jsem se opatrně.
"Napsala mi nějaká její kámoška, že mě prej Gabrielle podvádí a poslala mi nějaký screeny, co si měla údajně psát s jinýma klukama." Začal vysvětlovat.
"A nemůže to být omyl? Víš, že se takové screeny dají zfalšovat." Snažila jsem se najít vysvětlení. Nevěřila jsem, že by Gabrielle byla něčeho takového schopná. Vypadala vážně mile a s Arthurem byli dokonalý pár už pár měsíců.
"Ne, zeptal jsem se jí na to hned, jak mi to přišlo. A ona to přiznala." Povzdechl si.
"V tom případě je to kráva a hezky to na nás všechny zahrála." Vrtěla jsem nechápavě hlavou.
"Tak jsem jí řekl ať se sbalí a odejde a šel jsem do toho baru. Zbytek znáš." Řekl ještě.
"Vážně mě to mrzí, ale věř mi, že jednou ta pravá přijde." Chytla jsem ho kolem ramen a podívala se mu zhluboka do očí.
"Na každého nečeká šťastný konec." Zašeptal.
