Rozespalá jsem otevřela oči a otočila se na posteli. Charlesova polovina byla prázdná a ustlaná. Okamžitě jsem byla vzhůru a sáhla po mobilu na nočním stolku. Žádná zpráva ani zmeškaný hovor.
Vyskočila jsem z postele a šla se podívat po bytě.
Kuchyň byla prázdná a ani na gauči nespal. Začínala jsem trochu panikařit. Vzala jsem telefon a vytočila jeho číslo.
Dobrý, aspoň to vyzvání. Pomyslela jsem si. Najednou se ozvalo zvonění. Nezavěšovala jsem a následovala zvuk telefonu. Ten mě dovedl až do koupelny. Když jsem to uviděla, nestačila jsem se divit.
Charles spal opřený o zeď vedle záchoda. Bílou košili měl rozepnutou a špinavou.
Přišla jsem blíž k němu, abych se přesvědčila, že je v pořádku.
"Zlato, pojď do postele." Pohladila jsem ho jemně po rameni.
Charles otevřel zmateně oči.
"Pojď si lehnout." Řekla jsem a snažila se mu pomoct na nohy.
Vypadal, že ještě ani nestihl vystřízlivět.
Když si konečně stoupnul a došel k posteli, pomohla jsem mu svléknout. Ještě jsem mu donesla na noční stolek sklenici vody, vzala si ze skříně oblečení a nechala ho spát.
Vrátila jsem se do obýváku, kde už k mému překvapení seděl Arthur.
"Promiň, vzbudili jsme tě?" Začala jsem se omlouvat.
"Ne, nějak už jsem nemohl spát." Usmál se.
"Co jdeš dělat?" Dodal a ukázal na hromádku věcí v mém náručí.
"Chtěla jsem si jít zaběhat. Chceš jít se mnou?" Zeptala jsem se, i když už jsem tušila odpověď. Po večírku se mu nikdy nechtělo.
"Jasně, a zpátky bychom mohli zajít někam na snídani." Navrhl.
"Tak jo, super." Překvapeně jsem souhlasila. Opravdu jsem nečekala, že se mi bude chtít.
O několik minut později už jsme byli na naší obvyklé trase.
"Miluju Monako, jen by nemuselo být tak do kopce." Stěžoval si Arthur, zatímco ztěžka oddechoval.
"To máš pravdu." Přikývla jsem. I mně ty kopce dávaly občas zabrat. Ale ty výhledy stály za to. Ačkoliv můj rodný Doncaster byl pro mě navždy srdcovou záležitostí, milovala jsem to tu a brala to město jako svůj domov.
Dali jsme si náš obvyklý okruh a skončili u jedné naší oblíbené kavárny.
"Tuším, že místo snídaně bude spíš brunch." Konstatovala jsem, když jsem se podívala na hodinky.
"Tak to si můžu dát pořádnou porci, umírám hlady." Zasmál se Arthur.
Vešli jsme dovnitř a usadili se ke stolu do rohu kavárny. Bylo tu téměř prázdno, takže jsme měli celkem šanci na soukromí.
Objednala jsem si cappuccino, pomerančový džus a vafle. Arthur si dal taky kávu a džus a k jídlu míchaná vajíčka a jahodový cheesecake.
"Ještě fotku pro Charlese, ať ví o co přichází." Řekla jsem, když nám to všechno přinesli.
Udělala jsem pár fotek a pustili jsme se do jídla.
"Takovéhle ráno by mohlo být každé." Pochvaloval si Arthur, když odkládal prázdný talíř.
"To máš pravdu." Přikývla jsem.
"Nechceš vafli? Už nemůžu." Ukázala jsem na svůj talíř.
"Ale tak dej to sem." Natáhl se pro talíř.
Když už bylo všechno snězeno, zaplatili jsme a vydali se domů.
Jak jsme tak procházeli ulicí, narazili jsme na hlouček puberťaček. Rozhodně nebyly místní.
Hned jak si nás všimli, tak nás začali fotit a natáčet.
Už jsem na to byla zvyklá, ale mnohem raději bych byla, kdyby k nám přišli, než náš takhle nenápadně natáčet.
"Tak co, neuděláme jim to zajímavější?" Zasmál se Arthur a už se ke mě nakláněl, aby mě políbil.
"Zbalznil ses?" Zastavila jsem ho rázně. Bylo mj jasné, že si u toho dělá srandu, ale už jsem nechtěla být v bulváru jako "Holka co střídá Leclercovy bratry podle nálady".
"Radši pojď." Chytla jsem ho za paži a přidala do kroku.
Když jsme přišli do bytu, bylo tam ticho a prázdno. Charles zřejmě pořád spal.
Potichu jsem vzala za kliku dveří od ložnice, abych se přesvědčila.
"Ahoj zlato." Zamumlal Charles z postele.
Zavřela jsem za sebou a lehla si k němu na postel.
"Jak ti je?" Zeptala jsem se a pohladila ho po vlasech.
"Bylo i líp." Řekl a přitulit se blíž ke mě.
"Kde jsi byla?" Zeptal se
"Byli jsme si s Arthurem zaběhat a na brunch." Vysvětlila jsem.
"Zítra půjdu s váma taky, slibuju." Řekl a dal mi pusu na tvář.
