Po tom, co jsme přistáli a dorazili na hotel jsme se ani nezdržovali vybalováním a šli si na chvíli lehnout, než bude večeře. Jako každý rok, i tento se konala společná večeře celého týmu. Už to byla taková týmová tradice.
"Vypadáš dokonale." Usmál se na mě Charles, když jsem vyšla z koupelny namalovaná a oblečená do dlouhých splývavých červených šatů na ramínka.
"To ty taky." Oplatila jsem mu úsměv a upravila mu Ferrari odznak, který měl na saku trochu nakřivo.
"Co bych bez tebe dělal." Zasmál se a políbil mě.
Usmála jsem se a vzala si z nočního stolku telefon.
V tom se ozvalo zaklepání.
"To bude Arthur, už je půl páté." Řekla jsem a rychle zamířila ke dveřím, abych mu otevřela.
"Páni." Vypadlo z něj bez jakéhokoliv dalšího slova. Musela jsem uznat, že mi na chvíli taky došla slova. Oproti tomu, jak Arthur vypadal sklíčeně poslední dny, vyzařovala z něj teď neskutečná energie. Oversize tričko a džíny vyměnil za tmavě šedý oblek s červenou kravatou a jinak rozcuchané vlasy měl teď pečlivě učesané. Moc mu to slušelo.
Zasmála jsem se a pokynula mu ať jde dovnitř.
"Ty ještě nejsi ready? Vždyť za chvíli tam máme být." Podíval se na Charlese, který si zrovna nasazoval hodinky a nespočet náramků, co tak rád nosil.
"Vypadám snad nepřipravený?" Zamračil se Charles a z legrace trochu rozcuchal Arthurovi upravené vlasy.
"Posral ses?" Vyjel na něj Arthur a rychle se začal upravovat v zrcadle.
"Ale notak." Povzdechla jsem si a podívala se trochu vyčítavě na Charlese. Pak jsem šla k Arthurovi a pomohla mu vrátit jeho účes do původního stavu.
"Neměl si začínat." Zasmál se Charles.
"Vypadáš dobře i tak, neboj." Poplácal bratra po zádech.
Arthur na něj vrhnul jen ošklivý pohled.
"Pojďte, ještě vás fotím, ať se může mamka podívat, jak vám to sluší." Zamávala jsem na ně s mobilem v ruce.
Oba kluci zapózovali, i když Arthur vypadal neustále ve střehu, kdyby se přeci jen bratr znovu rozhodl zaútočit na jeho účes.
"Krása, to bude mít mamka radost." Usmála jsem se na ně.
"Teď ještě vás dva." Vzal si ode mě Artur mobil.
Stoupla jsem si tedy za Charlesem, který mě objal.
"Vypadáš nádherně." Zašeptal mi do ucha. Usmála jsem se na něj a políbila ho.
Pak už jsme se všichni vydali ven, kde na nás čekalo auto, které nás mělo odvézt do restaurace. Čím víc jsme se blížili k restauraci, tím více fotografů a paparazzi se kolem nacházelo. Ačkoliv se jednalo o soukromou akci, něco takového jim nemohlo uniknout.
Charles vystoupil jako první, podržel mi dveře a chytl mě za ruku, aby mi pomohl prodrat se houfem lidí, kteří se překřikovali jeden přes druhého. Hned za námi šel Arthur, na kterého volali také.
"Jsi v pořádku?" Zeptal se Charles, když jsme se už nacházeli v bezpečí uvnitř restaurace.
"Jasně, jen když to porovnám s tím, jak jsem sem šla první rok... Tvoje sláva dělá fakt hodně." Usmála jsem se.
Už jsem si celkem zvykla na to, že na veřejnosti bylo naše soukromí dost omezené, ale stejně mě to občas trochu rozhodilo.
"Tady jste!" Mířil za námi Fred Vasseur, šéf týmu.
"Ahoj Sophie." Objal mě a letmo políbil na tváře. Pak si podal ruku i s oběma kluky.
"Carlos už je tady?" Rozhlížel se kolem Charles.
"Ještě nedorazil." Odpověděl Fred.
Vydali jsme se tedy na naše místa. Oproti mému prvnímu roku u Ferrari, kdy jsme seděli s Marcem vzadu, jsem teď sedávala vepředu vedle obou pilotů.
"Páni, letos je výzdoba obzvláště povedená." Prohlížela jsem si červenou jmenovku se zlatým písmem.
"Vypadá to skvěle." Souhlasil Arthur.
"Hola!" Ozvalo se najednou za našimi zády.
"Aa dorazil Smooth operator!" Ihned jsem vyskočila, abych Carlose objala.
"Hola princesa. Vypadáš nádherně." Políbil mě na tváře.
"Červená je rozhodně tvoje barva." Dodal, když mě pustil.
"Tvoje taky." Zasmála jsem se.
"Prosím o chvilku pozornosti." Ozvalo se cinkání sklenice. Zřejmě už bylo obsazení kompletní.
Všichni povstali se svou sklenkou v ruce. Podívala jsme se na Charlese a usmála se na něj. Oči mu zářily, jako kdyby v nich měl malé jiskřičky. Ferrari pro něj bylo všechno. Byla jsem jím tak fascinovaná, že jsem sotva vnímala Fredův proslov. Rychle jsem se vrátila do reality akorát včas na poslední slova.
"Na novou sezónu a nové úspěchy. Forza Ferrari!" Pozvedl Fred sklenici a všichni ho následovali.
"Forza Ferrari!" Ozvalo se hlasitě ze všech koutů sálu.
