Ve jménu červené: Jak to bylo dál?

25.

"Chceš přinést něco k pití?" Zeptal se Arthur, když jsem na malý stolek vedle sebe položila prázdnou skleničku.
"To je dobrý, děkuji, měla bych brzdit." Zasmála jsem se a projela si prstama vlasy. Začínala jsem cítit, jak na mě dopadá tíha únavy a alkoholu.
Najednou k nám začala doléhat me velmi známá melodie.

"See the stone set in your eyes
See the thorn twist in your side
I wait for you."

"Tuhle miluju." Povzdechla jsem si a zaposlouchala se.
"Pojď." Arthur vstal a natáhl ke mě ruku.
S úsměvem jsem vstala a on mě přitáhl k sobě. Dal mi ruce kolem pasu a já ty své položila na jeho ramena.
Pohupovali jsme se v rytmu písně a všechno se zdálo krásné.

"With or without you
With or without you
I can't live
With or without you
With or without you."

Píseň dohrála, ale my tam pořád stáli, jako kdyby se čas zastavil a my zůstali na celém světě sami.
"To byla nejhezčí chvíle celého večera." Zašeptala jsem.
"Soph..." Začal Arthur, ale pak zmkl a jen mě pohladil po tváři. Srdce mi začalo bušit rychleji, jak jsem cítila jeho jemnou kůži na té své.

"Tady jsi! Už nějakou dobu tě hledám.
Ozvalo se najednou za námi. Trhla jsem s sebou a rychle udělala krok vzad od Arthura.
"Myslela jsem, že už tě dneska neuvidím." Zasmála jsem se a vrhla se Charlesovi kolem krku.
"Hrozně mě to mrzí, zdržel jsem se víc než jsem chtěl a pak jsem tě vůbec nemohl najít. A ke všemu se mi vybil mobil." Vysvětloval.
"Arthure? Co tu děláš?" Podíval se zkoumavě na bratra.
"Já, no..." Začal Arthur.
"Přišel mě zachránit." Vstoupila jsem do toho.
"Přemluvila jsem ho, ať přijde, abych měla společnost." Dodala jsem.
"Promiň, fakt jsem tě nechtěl nechat samotnou..." Začal se omlouvat.
"To je v pohodě, my se zabavili." Usmála jsem se a podívala se při tom na Arthura.
"Tak si dáme ještě všichni spolu skleničku a půjdeme domů?"Řekl Charles a podíval se na hodinky.

Sedli jsme si tedy společně se sklenkou whisky k jednomu ze stolů poblíž baru. Sotva jsme si stihli sednout, už se k nám blížil některý z Charlesových známých.
"Můžeš prosimtě ještě na chvíli, přišel jeden fakt důležitý zákazník a chtěl by si s tebou pokecat." Spustil na něj.
"Promiň, ale chtěl jsem být chvíli s přítelkyní." Zavrtěl hlavou.
"Prosím, aspoň na chvilku... Fakt by se to hodilo." Přemlouval ho.
"Tak běž. My dopijeme a půjdeme a sejdeme se doma." Chytla jsem ho za ruku.
"Vážně ti to nebude vadit?"
Zavrtěla jsem hlavou a usmála se.
"Dobře, slibuju že se pokusím přijít co nejdřív to půjde." Nahnul se blíž ke mě a políbil mě.

Zůstali jsme tedy s Arthurem opět sami. Během chvíle jsme dopili a vydali se na cestu zpátky.
Podařilo se nám chytit téměř okamžitě taxík, takže za chvíli už jsme byli doma.
"Dneska už mám dost." Plácla jsem s sebou na gauč a sundala si všechny šperky, abych je náhodou neztratila. S tím kolik stály bych se nedoplatila.
"Nedáme ještě nějaký seriál, než Charles přijde?" Navrhl Arthur a svalil se vedle mě.
"Jo, to není špatný nápad." Souhlasila jsem.
Nakonec to vyhrála Teorie velkého třesku. Zapnuli jsme nějaký díl, ale po chvíli jsem začala cítit, jak se mi zavítají oči. Bylo už dost pozdě a ten všechen vypitý alkohol tomu moc nepomáhal.

Vzbudila jsem se úplně zmatená na něčím rameni.
"Charlesi?" Zašeptal a posadila se.
Ukázalo se, že ležím pořád na gauči a ruka na které jsem ležela nebyla Charlese, ale Arthura. Ten tvrdě spal a potichu oddechoval. Podívala jsem se na mobil na konferenčním stolku. Bylo už půl páté.
Potichu jsem se vyplížila z obýváku a vešla do ložnice. Tam bylo ale prázdno.
Po těle se mi rozlil zvláštní pocit. Myslela jsem, že už bude doma. Snad se mu nic nestalo. Nebo se mu ta party tak líbila? Třeba se fakt dobře bavil...
Zahnala jsem všechny myšlenky a lehla si do prázdné postele.