Rusalka z Rožmberka [KOREKCE]

30

„Mě se ale nezbavíš!" zavrčí na mě Lada a srazí mě do trávy na kolena, abych před ní klekla. Nechci se dívat do její krutých očí, ze kterých srší jenom zloba a nenávist. Prudce mě silou vezme za bradu, abych jí vnímala. Prostředníčkem mi tlačí do krku, zatímco palcem a ukazováčkem mi stačila tváře, tak že mě její pevný stisk zabolel. Stiskem jí zbělily klouby. Zasyčí na mě jako jedovatá zmije.

„Měla jsi dneska potratit, začít nový vztah s Petrem! Pomstím se ti nejen za ten dnešní trest bohů, ale i za to že mě ponížili!" kopne mi kolenem do břicha a já se před ní svalím v bolesti na zem.

„Polib mi nárt, jestli se chceš omluvit!" z očí mi tryská proud slz, jak mě bolí břicho a ona si podkasá šaty s očekáváním, že snad se s ní chci mít za dobře? Já se bojím o dítě! Ležím v mokré vysoké trávě, kam zabořím svou hlavu. Mám špinavé vlasy od půdy. Ponižovat umí zjevně taky. Mám na ní ohromný vztek.

„Ty – jeden hnusný otravný holube!" pomalu se zvednu z vlhké země díky Mokoš, která mě překvapí svou pomocnou rukou. Ucítím lehkou bolest v břiše. Starostlivě se na mě podívá a její pohled skončí na břiše jako by mi četla myšlenky.

„Nikdy se ti neomluvím!"

Druhá bohyně však žádné zábrany nemá. Následuje mi od ní další facka, až se mi otočí hlava skoro o sto osmdesát stupňů. Tak teď už nevím, co mě bolí víc. Jestli břicho nebo tvář.

„Já jsem královna všech bohů a ty mě nebudeš urážet!"

V tom zasáhne Chors, která společně se svým otcem Dijem otevřou černá nebesa. Z bran se jako první se snese rozběsněný Rod, za ním naštvaný Svarog, Perun s úsměvem na rtu a pyšný Veles se starostlivým pohledem.

„Co jsem ti dnes říkal?" postaví se Rod na stranu Lady a ta se na mě vítězně podívá. Založí si ruce na hrudi a z vysoka na mě hledí. Snažím se zakrýt smích, který se chce dostat na povrch.

„Že mě pro dnešek už nechcete vidět," škrabala jsem se rukou za krkem, protože mi bylo trapně a koukala mimo hlavně ne na něj.

„Koukej na mě," zpraží mě „tak proč jsem už po třetí na zemi? Myslíš, že mám snad málo práce? Zase ty," ukáže na mě varovný ukazováček a zvýší svůj přísný hlas. Lada se na mě ještě víc hrdě usměje, ukáže své bílé zářivé zuby. Chtěla bych jí zavraždit!

„Omlouvám se Vám, bože Rode," zakoulí nade mnou očima a ruce založí přísně v bok.

„Taky tě rád vidím," skočí mu do řečí Perun, který se ale směje na rozdíl ode mě.

„Slibovala jsi nám večeři, pokud vím," Veles si oběd ještě přidal, jak tak na něj koukám, podle mě by snad pořád jenom jedl „tak kde je?" máchne rukama kolem sebe a mluví také vtipným tónem.

„Bohužel jsem jí už snědla."

„Jaká škoda," a chytnu se za břicho, ne přejedením, ale bolestí v břiše.

„Mě se po tobě taky stýskalo," věnuje mi i Svarog přátelský pozdrav „otče, vždyť se na ní podívej, na tu malou roztomilou zlobivou rusalku, stačí jediný pohled a je odpuštěno!"

Kousnu se do rtu a váhu těla přenesu na druhou nohu. Tohle si o mě myslí?

„To by mě zajímalo, kdo koho dohání k většímu šílenství, jestli my tebe nebo ty nás," probodne mě sice přísnými očima, ale s humorem a sarkasmem na jazyku.

„Ona nás," je Rod rychlejší než já a jeden koutek rtu se mu zdvihne v šibalský úsměv. Zatímco mě uráží slovanští bohové jednou urážkou za druhou, Lada má dojem, že je nedotknutelná a já ta špatná. Rod poté zvážní a na mě kývne, ať začnu mluvit, co se stalo.