Rusalka z Rožmberka [KOREKCE]

16

Své oči jsem otevřela na peci. Probudily mě hlasy Adama, Oldy, Jiřího, maminky a její sestry Antonie, vedle které seděla i má sestřenice Gabriela.

„To dítě jsem v ní udržela, i když chápu nastávající rodinnou situaci. Potrat ale teď by nebyl vhodný, ublížili bychom Bětce a jejímu zdraví. Správně by měla ležet, žádné prudké pohyby, voda a přeměna v bytost by jí neměla uškodit, ale lepší by bylo, kdyby ležela třeba jenom v kaluži vody nebo na lávce s přivázanýma nohama ke kůlu či větvi stromu, potřebuje je mít se vysoké poloze, aby se dítě v ní patřičně uhnízdilo, chápete?" poslouchám Toniu.

„Takže dítě zůstalo ve mně?" radostí se přetočím na bok a koukám na všechny, jak sedí už u čistého dřevěného jídelního stolu.

„Ano a zůstane, ale musíš ležet," podívá se na mě Tonia a Jiří zopakuje její slova jako ozvěna. Dá jim větší důraz.

„Je vás tu v domě tolik, že skoro přes sebe chodíte. To je tak těžké uhlídat jednu malou cácoru?" podívá se na Jiřího, jako by to byla jeho chyba.

„Teto Tonio, je mi stejně jako tvojí Gabriele, sama jsi otěhotněla poprvé ve dvaceti letech," přijde za mnou a sedne si k mým nohám.

„Jak je ti, bolí tě něco, Běto?"

„Teď nevím, když ležím, ale od rána jsem byla nevrlá díky bolestem. Proč?"

„Každá lidská dívka má menstruaci každý měsíc. Rusalky pouze o Letnicích od května do června. Někdy i v červenci, kdy můžeš být oplozena. Často to rusalky bolí. Vím to, protože mi to řekla tvá maminka, když tě čekala. Žádný vodník neví, jak plně funguje tvoje tělo, proto ti to nemohl nikdo říct. Ale jinak ani nevstávej, oni tě k rybníku přenesou," podívá se na lidi kolem stolu „musíš teď pár dní ležet, dítě není plně uhnízděné. Tvé břicho je lidské, ale v tobě vzniká vodní bytost. Nemůžeš se řídit příručkami lidí," vysvětluje mi podrobnosti.

„Budu muset k doktorovi na gynekologii?"

„Ne, volala jsem mu a o všem jsem ho seznámila - "

„Cože? O všem?" utnula jsem ji a chtěla se zvednout na lokty, ale donutila mě lehnout.

„Ano, psala jsem u tvého doktora, bakalářskou i diplomovou práci, mám být tvoje porodní asistentka a hlídat tě každý týden, protože neočekáváš obyčejné dítě. Mám tě pečlivě sledovat. Až přijde čas rodit, doktor k nám přijede a po proměně si dítě vezme do nemocnice. Tahle jsme se na tom všichni včetně doktora shodli. Porod do vody je zcela obyčejné u lidské rasy," ale pak vezmu Toniu blíže k sobě a pošeptám jí své obavy. Že je velmi pravděpodobné, že opravdu potratím, aby Jiří zbavil vlády Petra a zmocnil se říše, musím s ním mít nové dítě. Rodina mě tiše pozoruje. Ona jen němě kývne, že o všem jí už obeznámili.

„Pokud teď tři dny budeš ležet, o dítě pak samovolně nepřijdeš. Takže až si budou přebírat vládu ve vodě, pomůžu ti v potratu pokud to situace dovolí," šeptá mi do ucha.

„Ale nebude to potom víc bolet, když bude plod větší?" mám strach.

„O moc ne," zašeptá „protože na zbytek věty ti odpoví rodina, jedná se o pár dní maximálně týden," podívá se na ně odpoví normálním hlasem „ale co se začne dělat ve vodě, i tam by to mělo také skončit, nemluvím jen o porodu," a lidem u stolu dojde, o čem jsme si šeptaly. O potratu.

Najednou se tiše otevřou dveře a na prahu stojí Petr.

„Můžu?" má rudě červené oči, stažený žaludek žalem a jeho hlas se mu třese. Jeho pohled na něj, mi neudělá dobře. Je nešťastný kvůli mně. Láska ho úplně oslepila, mě sice slovanští bohové zrak nechali, ale vzali ho někomu jinému. Zrovna tomu, na kom mi nejvíc záleží.