Patřící - Adventní kalendář 2023

Kapitola 3 - Vzpomínky

Ráno Borůvku probudily těžké vločky dopadající na jeho kožich. Keř pod, kterým včera usnuli, jim neposkytoval dostatečnou ochranu před sněhovými vločkami.
Zvedl se a otřepal ze sebe sníh. Období sněhu se mu zdálo nekonečná. Od starších vlků věděl, že období sněhu jednou skončí a nastane čas slunce. Nikdo mu ale neřekl, kdy se tak stane. Vzpomínal na ty dny, kdy si jako malé vlče hrával se svými sourozenci. Přitom se zelenala tráva, svítilo slunce a kořist bylo v lesích spousty.
Chvíli přecházel kolem místa, kde pořád spala jeho sestra s Krystal. Nakonec se odhodlal zaštěkat.
,,Je čas vyrazit na cestu.''
Roztomilá sebou trhla a postavila se. Rozhlédla se kolem, a když si všimla Borůvky zavrtěla ocasem.
,,Souhlasím.'' ozvala se Krystal za ním.
Pokračovali ve stejném směru jako včera.
Borůvka čenichal po zemi, protože doufal, že narazí na stopu nějakého malého zvířete.
V jednu chvíli zachytil zvláštní pach. Něčím se mu zdál povědomí. Snažil si vzpomenout, ale nic ho nenapadlo.
Zvláštní pach zesílíl, když Krystal zastavila a potichu zavrčela: ,,Cizí vlci.''
Cizí vlčí pro ně neznamenali ní dobrého. Museli být blízko jejich území a vlci nikdy neměli rádi, když se jim na jejich území procházeli cizinci.
I Roztomilá chvíli zkoumala stopu.
,,To nejsou Cizí vlci.'' potichu pronesla ,,To je vlčí smečka, kde jsme se narodili.''
Teď když to jeho sestra řekla nahlas, poznal ten pach i Borůvka. Přece jenom odešel od Vlčí smečky před delší dobou než jeho sestra.
Jeden pach ale mezi všemi chyběl, jehož vůní znal nejlépe, pach jeho matky.
,,Škoda že už silná nežije.'' litoval Borůvka. ,,Když jsem odcházel tak jsem doufal, že se s matkou ještě někdy uvidím. A teď když jsme tak blízko místu, kde žila, tak již nežije.''
,,Matka by ten souboj proti alfovi vyhrávala, kdyby na ní tenkrát Beta nezavolala.'' vzpomínala Roztomilá.
,,Musíme se rozhodnout kudy půjdeme dál.'' obrátila se k nim Krystal a vyrušila je ze vzpomínek na jejich matku.
,,Teď jsme ale docela v pasti, když budeme pokračovat dál, tak budeme muset projít přes území vlčí smečky. Zpátky ale taky jít nemůžeme, protože tam je území Jezerní smečky.'' uvažoval Borůvka. Rozhodně se nechtěl vracet k Jezerní smečce. Hlavně potom, jak se k němu chovaly.
,,Nemůžeme jednoduše obejít území vlčí smečky?" zajímalo Krystal.
Roztomilá se zatvářila zkroušeně a posadila se.
,,Normálně by to šlo. Ale tato vlčí smečka má území z jedné strany obehnané vysokými skalami a z druhé strany teče mohutná řeka, která nikdy nezamrzá. Proud strhne každýho, kdo se jí snaží přeplavat.''
,,Takže území této vlčí smečky nejde obejít. Jestli chceme pokračovat dál tak musíme projít přes území vlčí smečky.'' pochopila Krystal.
,,Budeme pokračovat dál. Došli jsme už dost daleko na to, abychom se teď vraceli.'' rozhodl Borůvka.
,,Souhlasím. Taky se mi nechce vracet. A hlavně tady nechceme zůstat. Chceme jenom projít, což by nemuselo vlčí smečce moc vadit.'' přemýšlela nahlas Krystal.
,,jen aby.'' pronesla nedůvěřivě Roztomilá. Z jejího postoje bylo vidět, že na situaci má jiný názor, ale nechtěla se s nimi přít.
Odhodlaně tedy vyrazili bok po boku dál. Vstoupili již na vlči území. Dnes se ale rozhodly nelovit. Nechtěly naštvat vlky z cizí smečky.
Najednou se zpoza stromů vynořili dva vlci a zastoupili jim cestu.
,,Kohopak to tu máme?" pronesl vyhublý vlk s našedlou srstí.