Patřící - Adventní kalendář 2023

Kapitola 12 - Minulost

Houževnatý se nadechl a začal vyprávět: ,,Jako malé vlče jsem se narodil ve vlčí smečce společně se třemi sourozenci.''
,,V té vlčí smečce, která odtud žije nedaleko a blízko ní se dříve pohybovala Dravá smečka?" zajímalo Borůvku.
,,Ano,'' souhlasil Houževnatý ,,ostatní jí sice znají převážně jako Vlčí smečku, ale ona sama si říká Velká smečku.''
Zajímavé, pomyslel si Borůvka. Ten název Velká smečka mu nic neříkal a to se tam narodil.
,,Ve Velké smečce jsem zažil několik střídání období. Jak období tepla a slunce, tak sněhu a zimy. Jednou při lovu jsme narazili na osamocenou vlčici, která byla zeslablá a zraněná. Když jsme k ní došli, tak jen odevzdaně ležela na zemi a pozorovala nás. Všichni lovci jí obešli a běželi dá. Jenom já se u ní zastavil a pomohl jí vsát. Podpíral jsem jí, protože se jí úplně klepaly nohy a bez mé pomocí by již zase ležela na zemi, a vedl do tábora smečky. Doteď si vzpomínám, jak ostatní lovci protestovali. Tvrdili, že je dle zákonů pŕírody moc slabá. Nechtěli abych jí pomáhal v tak kruté zimě,''  vyprávěl Houževnatý. Hleděl někam před sebe, plně ponořený ve vzpomínkách. Borůvka poznal, že Houževnatému se zdá jako kdyby ten den prožíval znovu. Na chvíli se odmlčel než pokračoval, ,,cesta do tábora se zraněnou vlčice byla náročné. Ten den jsme totiž lovili dost daleko od tábora. K večeru se nám ale podařilo dostat do tábora, kde na nás čekal dost naštvaný alfa. Vlci, kteří se mnou byli na lovu, přišli dávno před námi a vše alfovy řekly.''
,,Proč jí tam chtěli nechat, když to byla vlčice. Myslel jsem že my vlci si pomáháme?" nechápal Borůvka. V krutosti toho chování poznávál alfu Velké smečky. Vlci v jeho smečce se mu zdály vždy milí a přátelští
,,Takové jsou zákony přírody. Přežijí jen ti nejsilnější,'' povzdechl si smutně Houževnatý ,,já jí tam, ale nemohl nechat.''
,,Přijmul jí tedy alfa do smečky?" zajímalo Borůvku.
,,Ano, ale za velmi tvrdých podmínek,'' odpověděl Houževnatý ,,nesměla bydlet v doupěte s ostatními lovci, takže jsem ji vyhrabal vlastní doupě, kde jsem spal s ní.''
Borůvka přímo cítil krutost téhle podmínky. Vlci se v doupěte navzájem zahřívali, což bylo potřeba hlavně v zimě. Ta vlčice teplo ale určitě potřebovala, když jí našli tak zeslablou a zraněnou.
Houževnatý hned pokračoval dál: ,,Já jsem musel lovit i za ní, ale to pro mě nebyl takový problém. Lovení mi vždy šlo. Až se jí zahojilo zranění a zesílila, začala na lov chodit se mnou. Ukázalo se, že je dobrá lovkyně. Sama předtím nemohla lovit, protože byla zraněná. Postupně jí vzal alfa na milost a stala se z ní uznává členka smečky. Pak již přišlo období tepla a slunce. Postupně jsme si začaly být bližší, i když mě se líbila již, když jsem jí tenkrát uviděl. Ona mi nikdy nepřestala děkovat za to, že jsem jí zachránil život, i když já bych to pro ni udělal klidně znovu. Rád jsem jí přijmul za svou družku. Blízko Velké smečky, ale žili další vlci, kteří nás napadaly. V tu dobu se alfa rozhodl, že zkusíme štěstí jinde. Vydali jsme se tedy přes hory hledat nové území, kde bychom mohli žít. Když byl měsíc v úplňku a všichni vlci již spali, tak mi moje družka řekla, že čeká vlčata. Já byl v tu dobu tak šťastný, jenom  mě znepokovalo, že se vlčata narodí  v období, kdy padá listí. A první zimu tedy zažijou jako docela mladí vlci.''

Polovina adventního kalendáře je za námi. Prozradím jenom, že ty největší zvraty v příběhu teprve nastanou. Tak rozhodně čtěte a komentujte tento příběh dál. :)

ZaFe03