Patřící - Adventní kalendář 2023

Kapitola 22 - Bratře!

,,Jsem ráda, že žiješ, Borůvko,'' radovala se Krystal.
,,Bylo to těsný," souhlasil Borůvka.
,,Jsi zraněný," prohlížela si Krystal šrámy nq jeho těle.
,,To nic není," řekl lehce Borůvka.
,,Bylo to dost nebezpečný," promluvil někdo za jeho zády. Borůvka se otočil a uviděl Roztomilou.
,,Ale musel jsem to udělat,'' vysvětloval Borůvka, ,,v tu chvíli jsem neměl na vybranou a kdy si přišla ty?"
,,Tak v půlce tvého souboje s Alfou,'' odpověděla Roztomilá.
Borůvka chtěl něco odpověděl, ale Roztomilá už ho nevnímala. Sledovala někoho kdo stal za ním a Krystal.
Pak se Roztomilá prudce rozběhla. Borůvka se otočil a uviděl, jak Lstivý zbaběle prchá pryč.
Roztomilá běžela za ním a u toho na Lstivého naštvaně křicela: ,,Vrať se zpět ty zbabělý zrádče. Dopustil jsi smrt naší milované matky a nechal jsi mě a Borůvku vyhnat do kruté zimy. Hlavně, aby jsi ty tam mohl zbaběle zůstat.''
Lstivý se neotáčel, jenom dál prchal a vyhýbal se stromům. Roztomilá ho následovala.
,,Roztomilá, stůj," volal na ni Borůvka.
Roztomilá se neotočila a jenom odhodlaně zavolala: ,,Musím pomstít naší matku, tak jak jsi to udělal ty když jsi zabil Alfu Velké smečky.''
,,Ale já to hlavně udělal, protože chtěl napadnout Jezerní smečku," odpověděl Borůvka.
Za chvíli se mu Roztomilá ztratila z dohledu a Borůvka slepě kličkoval mezi stromy. Několikrát se musel vracet, protože se vydal špatným směrem. Nakonec se rozhodl postupovat pomalu, ale jistě. Proto pomalu běžel a stopoval Lstivého a Roztomilou.
Náhle zaslechl táhlé zavytí a poznal v tom Roztomilou, proto nahlas zaštěkal: ,,Už běžím,"
Teď se již řídil jenom po sluchu, kde slyšel zvuky boje a vrčení.
Po chvíli ho to dovedlo na malou mýtinku na kraji území Jezerní smečky
Neznal to tady. Scénu, kterou uviděl, když vběhl na mýtinu, nezapomene do konce života. Roztomilá ležela na zemi s velkou ránou na břiše. Nad ní se skláněl Lstivý s vítězným pohledem.
,,Co jsi to udělal?!" zoufale vyl Borůvka. Odhodil Lstivého od své sestry a hned se sklonil nad Roztomilou. Poznal, že je pozdě. Z rány v boku jí vytékalo spoustu krve.
,,Co se tady stalo?" ptal se Borůvka. Nevšímal si Lstivého, který stál o pár kroků dál a nevěděl, jak se má zachovat.
,,Lstivý se na mě počíhal tady na mýtině. Já jsem se za ním, tak hnala, že jsem zapomněla na veškerou opatrnost. Vyběhla jsem sem na mýtinu a z boku se na mě vrhnul Lstivý. Chvíli jsem ještě dokázala bojovat, ale potom to již nešlo.'' vysvětlovala smutným hlasem Roztomilá. Věděla, že je to její chyba, co se jí stalo a nikdo to již nezmění.
,,Borůvko teď mě poslouchej, já umíram a chci to ještě něco řict,'' obrátila se na něj Roztomilá. Stálo jí veškerou námahu nepodvolit se bolesti a nezavřít navždy oči.
,,To nemůžeš,'' odporoval Borůvka s kňučením. Nedokázal si přiznat pravdu. Oba moc dobře věděli, že Roztomilá umírá.
,,Chci ti poděkovat za to, že jsi mi pomohl, když jsem byla bez smečky. Ráda vzpomínám, jak jsme spolu putovali a nic nám nechybělo,'' Roztomilé se na chvíli zadrhl hlas, ,,Jsem ráda, že jsme zachránili Jezerní smečku a že jsi zabil alfu Velké smečku. Věř si, Jsi moc dobrý alfa.''
,,Roztomilá, já nevím, co si bez tebe počnu. Jsi moje sestra a známe se již od narození. Když jsme se znovu setkali byl jsem nesmírně šťastný. Nedokážu si představit, že tu nebudeš," odpověděl Borůvka pravdivě své sestře, ale v jeho hlase byl cítit obrovský smutek.
,,Krystal bude dobrá Beta. Ona tě moc miluje a nedopustí, aby se ti něco stalo," naposledy zašeptala Roztomilá zesláblým hlasem a pak navždy zavřela oči.
,,Nikdy na tebe nezapomenu,'' slíbil jí Borůvka, potom smutně zavyl a otočil. Uviděl za sebou stát Lstivého. Borůvkovi se oči rozšířili vztekem a vyčetl svému bratrovi: ,,To ty jsi zabil Roztomilou a teď za to zaplatíš,"  s těmi slovy Borůvka na Lstivého zaútočil.