Patřící - Adventní kalendář 2023

Kapitola 9 - Cizí vlk

Borůvka pozoroval Drápala s přimhouřnýma očima. Něco se mu na tom psovi nezdálo, ale nedokázal to pojmenovat.
,,Proč bychom vám lhaly?" zkusil to Borůvka vysvětlit jinak.
Psi se na sebe otáčeli a přemýšleli proč by jim ti tři vlci lhaly. Měli snad nějaký postranní úmysl? Žádný je nenapadal.
,,Oni chtějí abychom odešli z tohoto skvělého území a oni ho měli jen pro sebe.'' obviňoval je Drápal.
,,Je to pravda?" zeptal se Alfa a přísně na ně hleděl.
,,Ne není.'' klidně odpověděla Krystal.
,,Oni lžou.'' opakoval pořád Drápal. Borůvka s Krystal se tohoto psa snažili ignorovat, ale Roztomilé to tak nešlo. Proto se nadechla a řekla: ,,Já osobně bych vás ani nevarovala před Dravou smečku, která chce napadnout vaše území. Zasloužili byste si to potom, já jste se chovaly k Borůvkovi."
,,A ty jsi kdo?" zajímalo betu.
,,Roztomilá, sestra Borůvky. Ale Borůvka s Krystal vás chtěly varovat, i přestože již nejsou ve vaší smečce. Tak byste je konečně mohli přestat podezírat že lži.'' vztekle vyštěkla Roztomilá.
Borůvka svou sestru pozoroval překvapivým pohledem. Takovou jí neznal, Roztomilá byla vždy ta klidnější a milejší než on. Pochopil, že se na Roztomilé podepisuje vysílení z posledních dnů. Pořád byla dost hubená a její kožich jí méně chránil před zimou. Taky se jí nepatrně třásly nohy.
I Krystal se teď vzchopila a řekla: ,,Varovaly jsme vás. Teď je již jenom na vás, jestli nám budete věřit. Buď odejděte nebo aspoň dejte hlídky k jezeru, protože odtamtud přijde Dravá smečka,'' s těmi slovy se Krystal otočila a kračela pryč. Borůvka s Roztomilou jí rychle následovaly.
Po celou dobu než opustili území šli tiše. Až když přešli jezero, odvážila se Roztomilá promluvit: ,,Myslíte, že nám uvěří?"
,,Těžko ŕíct,'' zamyslel se na chvíli Borůvka než pokračoval: ,,Jezerní smečka nám i věřila dokud do toho nevstoupil Drápal.''
,,To ano. To on pořád tvrdil, že lžeme.'' souhlasila Krystal.
,,Zajímalo by mě o co Drápalovi šlo. Ten nám neuvěří ani když na ně bude Dravá smečka útočit,'' povzdechl si smutně Borůvka. Bylo mu jezerní smečky docela líto. Zvlášť když věděl o plánech Dravé smečky a nemohl s tím nic víc udělat.
,,Varovali jsme je a teď je jen na nich jestli nám budou věřit.'' uklidňovala Roztomilá svého bratra a starostlivě se na něj dívala. Znala svého bratra tak dobře, že dokázala odhadnout na co zrovna myslí.
Po nějake době přešli jezero a ocitli se zase na pevné zemi. Pořád byla tma, ale Borůvka odhadoval, že noc je již v polovině. Nebude tedy trvat dlouho a začne svítat. Proto navrhl: ,,Neodpočineme si?"
,,Klidně,'' souhlasila znaveně Roztomilá. Společně si vyhrabal malé doupě pod nízkým keřem. Borůvkovi netrvalo dlouho a usnul.

Prudce zvedl hlavu a rozhlížel se kolem sebe. Něco ho probudilo a on se teď snažil přijít na to co.
Opatrně tak, aby neprobudil Krystal s Roztomilou, se vyplazil ven z doupěte. Zůstal ležet na zemi, kde splýval se sněhem.
Po chvíli zaslechl nějaké kroky přibližující se směrem k němu. A pak ho již uviděl. Velkého bílého vlka, který stál pár kroků od něj a upřeně na Borůvku zíral.