Patřící - Adventní kalendář 2023

Kapitola 7 - Sledování

Hned ráno vyrazili na cestu. Vraceli se zpátky tam, odkud přišli. Vedla je Krystal, protože to tu nejlépe znala.
Po cestě se jim podařilo ulovit společně jednoho malého zajíce, které ho snědli, když si v poledne dávali pauzu.
Pak pokračovali dál. I když slunko zapadlo, tak oni vytrvale mířili dál k jezeru. Zastavili se až večer jen, aby ulehli ke spánku do provizorního doupěte pod keřem. Pořád bylo chladno a zima, ale momentálně aspoň nesněžilo. Stulili se vedle sebe, aby se vzájemně zahřívali.
Borůvku probudily první sluneční paprsky. Teď když svítilo slunce viděl, že je jezero na dohled. Již dnes večer by mohli varovat psi z jezerní smečky.
Nejdříve vyrazili na lov. Potřebovali mít sílu.
Stopa nějakého zajíce je vedla právo od jezera. Malá zacházka jim nevadila.
,,Musely tudy jít nedávno, protože stopy ještě zcela nejsou zasněžených,'' poukázala Krystal na malé stopy ve sněhu. Z oblohy se již znovu snášely těžké sněhové vločky, které postupně zakrývaly stopy.
Blížili se k malé lesní mýtince, když Borůvka zaslechl nějaké hlasy. Otočila se na dva vlky jdoucí vedle něho a zeptal se: ,,Slyšíte to?"
,,Ano,'' souhlasila Roztomilá ,,asi to jsou nějací vlci.''
,,Nejsou to vlci,'' nesouhlasila Krystal.
,,Tak kdo to tedy je?'' dožadovala se Roztomilá. Přitom nespokojeně mrskala ocasem do stran.
,,To jsou psí z Jezerní smečky,''  poznala je Krystal.
Opatrně se přiblížili ještě blíž. Teď již jejich hlasy rozpoznal i Borůvka. Byli to Sněženka a Ledovec.
Borůvka se teď plazil s břichem těsně nad sněhem. A jemně pokládal tlapky do sněhu.
Teď již dokonce Ledovce a Sněženky viděli, ale schválně zůstali schovaní za menšími jehličnatými stromky.
,,Nepůjdeme je varovat?" zeptala se Roztomilá.
,,Teď na to není vhodná chvíle,'' řekl Borůvka ,,Mohli by si myslet, že jim chceme ukrást jejich kořist a pak by nám již nikdo nevěřil,''
,,Počkáme dokud neuloví toho zajíce a nepůjdou zpět. Pak bychom je mohli s menším odstupem následovat,'' navrhla Krystal.
,,To je dobrý nápad,'' zaradoval se Borůvka.
Roztomilá si lehla na sníh, položila hlavu na tlapky a zavřela oči, ale uši měla nastražené a pozorně poslouchala.
,,Tak to si zatím mohu odpočinout,'' poznamenala Roztomilá.
Borůvka se zaměřil na Ledovce a Sněženku, kteří se zády k nim plížili ke dvou zajícům na mýtině. Stáli k nim zády takže je nemohli vidět. A vítr foukal od psů z Jezerní smečky směrem k vlkům. Takže je ani nemohli cítit.
Nečekaně se Ledovec vymrštil a skočil na nejbližšího zajíce, který neměl šanci uniknout. Sněženka se rozběhla za druhým zajícem, který prchal pryč. Za pár kroků ho dostihla a ulovila. Pak se vrátila zpátky k Ledovci, který již čekal na mýtině.
,,Dnes to byl docela dobrý lov.'' pochvaloval si Ledovec a u toho vrtěl ocasem.
,,To ano. Jestli tak byli úspěšní i další lovci, tak se dnes dosyta najíme.'' odpověděla Sněženka.
Ledovec se Sněženkou se vydali směrem k jezeru, ale vítr donesl k vlkům i další slova Ledovce: ,,Štěňata alfa a bety to budou potřebovat.''
,,To ano. Rostou jak z vody,'' zaslechl Borůvka ještě Sněženku. Pak se již její slova ztratila ve větru.
Chvíli ještě leželi nehnutě na místě než se Borůvka zvedl a otřepal ze sebe sníh. Krystal s Roztomilou následovali jeho příkladu.
,,Můžeme vyrazit,'' oznámil radostně Borůvka.