Ahojte, tady Andy 😉
Rychlé opětovné a nikdy nekončící poděkování z mé strany Vám čtenářům za ty skvělé ohlasy jakýmkoliv způsobem, ke všem mým knihám, které jsem napsala a nebo píšu ❤️❤️
Jste úžasní a já vás za to neskutečně miluji 🤗❤️
Díky vám můžu dělat to, co mě baví a to je právě psaní příběhů 😁
No a na závěr vám chci popřát krásné, bohaté a zdravé Vánoce ❤️
❤️❤️❤️ Buďte s rodinou a nejbližšími a buďte šťastný ❤️❤️❤️
Do konce roku 2023 vydám ještě jednu kapitolu, takže Silvestra vám popřeji tam 😁
Za mě zatím vše, tak si užijte čtení
❤️ADIOS❤️
_________________________________________
*Bakugo pov.
„Na jak dlouho jsi říkal, že tady vůbec budete?" přeruším ticho, které už nějakou chvíli vládlo mezi mnou a Kirishimou.
Ten se na moment zamyslel a pak se na mě usmál.
„Netuším, ale doufám, že za dlouho. Moc se mi tady u vás líbí."
„Ts." Prsknu pobaveně a zavrtím nad tím hlavou.
„Co je?" nadzvedl nechápavě jedno obočí a došel ke mně blíž.
„By mě zajímalo, co se ti tady může líbit. Vždyť je to díra." On se začal smát. „Nějaký problém?" zavrčím na něj a on se pokoušel přestat smát. Do toho zběsile vrtěl hlavou.
„Ne, to ne, jen... Haha... Jak to myslíš, díra? Vždyť je to tu nádherné."
„Tak to u vás musí vypadat hůř, protože já kdysi vyděl velké město, a to je nádherné."
„Upřímně, u nás je to vzhledově hezčí, ale já nikdy v takové vesnici nebyl, takže za mě je to nádherné i tady Baku."
„Vůbec ti nerozumím." Zavrčím znova a otočím se jiným směrem, než kde stál on.
Jen se zase zahihňal a mlčky jsme pokračovali v procházce směrem k moři.
Kirishima se tím směrem rád prochází a mě je jedno, kam půjdeme. Hlavně, když to nebude v blízkosti ostatních.
„Můžu se tě na něco zeptat?" ozval se po nějaké chvilce, ale nepodíval se na mě.
„Hmm."
„Neber to nijak zle nebo osobně, ale proč jsi tak...vzteklí? Někdo ti něco udělal?"
„Ne. Jsem prostě takoví."
„Nevěřím. Něco se ti muselo stát."
„Nic se mi nestalo. Jsem jaký jsem. Pokud máš problém, otoč se a zmiz mi z očí!" najednou se zastavil a já si myslel že se otočil a fakt odešel.
Nedalo mi to a podíval jsem se na něj.
Stál na místě a pozoroval mě zamyšleným pohledem. Jeho oči ale vypadali smutně. Proč?
„Bakugo... Neříkal jsem to proto, že bych měl nějaký problém. Myslel jsem si, že ty máš problém, a tak jsem ti chtěl od něho pomoct."
„Proč? Ani mě pořádně neznáš. Jsem na tebe hnusný, a i tak mi chceš pomáhat? Jsi padlí na tu tvojí rudou palici?" uchechtl se.
ČTEŠ
Humans (UTS 2)
FanfictionNedaleko překrásného pobřeží se nachází menší vesnice, která nemá moc obyvatel. Za to se tam všichni znají a mají spolu dobré vztahy... Nebo aspoň dostačující. Katsuki Bakugou je životem v téhle mrňavé díře znuděný. Kamarády sice má, ale nikdy nebyl...
