Humans (UTS 2)

9. Nervy a strach

*Midoriya pov.

„Nevím, co si počnu. Myslíš si, že je to problém? Co mi na to řeknou rodiče?"

Už to bude víc jak hodina, co se u mě na návštěvu ukázala Uraraka a takhle vyváděla, aniž by mě pustila ke slovu.

Včera byla na výpomoci s Toru a Todorokim u Kody a má pocit, že se jí Tsuyu zalíbila víc, než je zdravé.

„Asi by ses měla nejdřív uklidnit."

„Naši mě střelí, jestli se to dozví." Dál pokračovala, aniž by mi věnovala pozornost. „A jak by reagovala ona, kdyby se to dozvěděla? Vadilo by jí, že jsem taky dívka?"

„Urarako."

„CO TO PLÁCÁM? TOHLE JE TO NEJMENŠÍ."

„Urarako!"

„VŽDYŤ JÁ JSEM MOŘANKA A ONA JE ČLOVĚK."

„URARAKO!" už jsem prostě musel zvýšit hlas, protože jinak by to asi nešlo.

Naštěstí se mi jí podařilo umlčet a získat si tak její pozornost.

„Popořadě. Prosím." Dojdu k ní a posadím jí na moji postel, protože doteď nervózně pochodovala po celém pokoji.

Posadím se vedle ní a podívám se jí do očí.

„Víš jistě, že se ti líbí?" na moment se zamyslí a pak těkavě přikývne na souhlas.

Zlehka si povzdychnu, ale pak se na ní usměju.

„Tak to hned není konec světa. Tsuyu je milá holka a co vím, tak ani jí nevadí stejnopohlavní páry."

„Ale..."

„Já chápu tvoje obavy a strach. Ale třeba to bude jen takové chvilkové pobláznění. A pokud ne a bude to vzájemné, určitě se najde způsob, jak byste mohli být spolu."

„Myslíš?" vypadala zničeně, ale v očích se jí nadějně zalesklo.

„Rozhodně. Není nic silnějšího než láska." Zeširoka se na ní usměju.

Chvilku zpracovávala, co jsem jí řekl, ale pak mi úsměv oplatila a pověsila se mi na krk.

„Díky Deku. Jsi vážně úžasný." Ani nevím odkdy mi začala říkat Deku, ale mě to nevadilo.

Sice to Kacchan používá jako nadávku, ale rychle se z toho stala taková moje přezdívka, kterou používají skoro všichni.

Obětí jí vrátím a chvíli takhle společně sedíme, než se bez zaklepání otevřou dveře a v nich se objeví Todoroki.

Vytřeštil na nás oči a Uraraka leknutím uskočila dál ode mě.

„Já...slyšel jsem...pardon." A na to dveře zase zavřel.

Asi mě slyšel, jak jsem na Uraraku zakřičel a jí, jak tady hulákala.

Tohle byl dost trapas.

„No... Tak já zase půjdu. Slíbila jsem Momo, že s ní půjdu na procházku." Ještě jednou mě rychle objala a v tichosti odešla.

Já ještě chvíli seděl na místě.

Tsuyu je milá a laskavá. Určitě by Uraraku a ostatní neodsoudila, ale zatím to budu držet v tajnosti a počkáme, jestli jsou city Uraraki skutečné anebo jen krátkodobé.

*Denki pov.

Nejsem hloupí.

Skoro každý si to o mě myslí, ale není to tak.