Humans (UTS 2)

30. Ticho a klid

Shoto pov.

Povedlo se to.

Je poražen.

Nebýt Keiga a Tokoyamiho, asi bych Dabiho nikdy neporazil. Ale povedlo se a on teď leží v bezvědomí a svázaný.

„Asi brzy odpadnu." heknu bolestí.

„Klidně si odpočiň. Bojoval jsi dlouho. Já se jdu ujistit, že jsou kluci ještě na živu." Jen to Tokoyami dořekl, šokem jsem si vzpomněl s kým bojují a kdo všechno tam je.

„Jdu s tebou!"

„Cože? Ne. Odpočiň si."

„Ne, jdu s tebou." už se se mnou nedohadoval, protože na to nebyl čas. A taky proto, že nás Keigo okřikl, aby jsme si pospíšili a Dabiho nechali na starosti jemu.

Když se nám je podařilo najít, šokem jsme ztuhli na místě.

Bakugo, Kirishima a Midoriya společně drželi tři členy jedovatých ryb a o něčem se tam dohadovali. Pak Bakugo cosi zavolal na Kaminariho někde před nimi.

Skutečně tam byl a uhýbal útokům od Shinsa, který byl pod vlivem kletby toho jejich zlého mága.

Při té podívané mi došlo o co jim jde. Po tom uvědomění se moje tělo vzpamatovalo a já automaticky vyběhl jejich směrem.

To nestihnu. Nemám šanci je zachránit. Proč se jen rozhodli obětovat?

Zoufalí z toho faktu, se okamžitě rozbrečím, ale i tak se pokouším k nim doběhnout.

Zaklínadlo od Shinsa už bylo skoro u nich. Šance na jejich přežití už je nulová. Objevil se oslepující záblesk a ohlušující rána.

Zrak se mi vracel dlouho. A stejně tak i sluch. Jediné co jsem slyšel bylo pískání v uších. A taky jsem byl mimo. Ten tlak z toho nárazu mě musel omráčit. I tak se mi daří stát na nohou. Když si vzpomenu na to co se stalo, okamžitě se otočím směrem, kde ještě před chvilkou stáli. Očekával jsem všechno, ale to co moje oči spatřili ne.

Byli tam. Nic se jim nestalo.

Ten mág stál před nimi a mezi rukama v úrovni hrudníku držel magickou kouli. Ta vypadala že žije a pulzuje jako tlukot srdce. Tak tak jí držel a vypadal, že to on schytal ten útok, ale nezabilo ho to. Pak se otočím na Shinsa.

Stál tam taky. Tam kde předtím. A s šokem a hrůzou zíral před sebe. Na ně, jak tam stojí a zázrakem žijí.

„Tak to bylo těsný." promluvil jako první s upřímnou úlevou šéf jedovatých ryb, Shigaraki.

Bakugo a Midoriya propustili své zajatce a nespouštěli oči z Shinsa, tak jako Kaminari a Kirishima. Pak se najednou Kaminari rozeběhl jeho směrem a skočil mu do náruče. Sejmul ho k zemi a vší silou ho objal a propukl v hysterický pláč.

Nic se nestalo. Shinso ho nechal a neútočil. Byl to zase on. Opět vykročím jejich směrem. Jen tentokrát už pomalu a klidně. Pořád se mi trochu motala hlava.

Když si mě všiml Midoriya, usmál se na mě a taky mě šel obejmout. Gesto mu oplatím.

„BAKUGO!" najednou se okolím rozlehl vřískot Kirishimi.

Rychle se podívám co se děje.

Bakugo ležel na zemi a nehýbal se. Kirishima se ho pokoušel otočit obličejem nahoru, ale moc mu to nešlo. Jedovaté ryby byli pryč a v moři kousek od nás jsem spatřil vlny, jako by právě někdo do vody vlez a potopil se. Uplavali.