Humans (UTS 2)

29. Sebeobětování

Ahojte, tady Andy 😉

Ano, stále žiju 😂 Nikdy by mě nenapadlo, že od psaní odejdu na tak dlouhou dobu, ale upřímně se ani nedivím. Může za to tenhle příběh. Jenže moje touha psát, mě nutí se k tomu vrátit a dopsat to. I když si to už nikdo nečte... 😣

Ale doufám, že se sem lidi vrátí, až začnu noví příběh 🥰

Tak snad se mi tenhle podaří dospat aspoň do snesitelné podoby a já se budu moct přesunout dál.

Kiri pov.

Nikdy bych nevěřil, že budu vděčný za můj výcvik v dětství a za to, že jsem trénoval s Bakugem. Moje reflexe mi právě zachránili život.

Před útokem Shinsa jsem uskočil tak akorát. Jenže to mě ho nezbavilo logicky, že. Takže jsem před jeho dalším smrtícím útokem musel uskočit.

Když si představím, že tohle není teoreticky on, ale jeho táta, nahání mi to husí kůži. Ještě, že je ten chlap po smrti, protože věřím, že kdyby tu skutečně byl on, byla by tahle situace mnohem horší, protože tohle jsou jen jeho vzpomínky, uložené v hlavě jeho syna. Syna, který se stal mým kamarádem a právě teď se mě pokouší zabít.

Nemůžu uvěřit, že jsme ho nadobro ztratili. Jenže já ho asi nedokážu zabít. A ne jen proto, že jsem o dost slabší než on. Ale i proto, že na to nemám. Nedokážu to.

„Kiri, pozor!" houkl na mě Bakugo z bezpečné vzdálenosti. Tak tak uskočím. Doufám, že ho Shinso neslyšel a bude se soustředit jen na mě.

Bohužel, trénink může být sebe víc užitečný, je vám k ničemu, když vám dojde energie. A já cítil, že ta moje už rychle dochází. Ale bůh mě má asi moc rád. Zachránil mě blesk. Ale ne z nebe.

„Denki?" prudce se otočím směrem, odkud blesk přiletěl. Mohl jsem si to dovolit, protože Shinso to schytal a padl na jedno koleno.

„Utečte! Odveď Bakuga co nejdál." houkl na mě Denki a očima hypnotizoval Shinsa s připravenou rukou pro případný útok.

„Nenechám tě bojovat samotného." Stál jsem si za svým.

„Stejně mi budeš k ničemu. Jsi unavený. A Bakugo tě potřebuje. Mě zas potřebuje Shinso."

„Nenechám tě umřít jeho rukou. Je moc silný."

„Něco vymyslím."

„NE!" Musel jsem na něj zakřičet. „Tohle už není Shinso. Ten je nadobro pryč. Je mi to líto, ale on tě bez váhání zabije. A to já nedovolím." Stál jsem si za tím.

Kaminari chvíli mlčel a bylo vidět, že se kvůli tomu trápí. Pak se na mě zděšeně podíval a z plných plic zakřičel. „POZOR!" Nebýt Bakuga, už bych byl na kaši.

„V pohodě?" rychle si mě prohlédl.

„Jo dobrý. Díky."

„Jste v pořádku?" opodál se ozval hlas Dekua. Byl dostatečně daleko, ale Shinso by si ho asi i tak nevšiml, protože dostal další dávku Denkiho elektřiny.

„Co tady děláš? Kde je ten půlenec? Viděl jsem vás spolu." zařval na něj Bakugo místo odpovědi. Já mu jen rychle ukázal palec nehoře, aby aspoň od někoho odpověď dostal.

„S ním je Keigo a Tokoyami. Poslali mě za vámi. Mám plán, jak zachránit Shinsa, ale není stoprocentní."

„Jak to uděláme?" houkl zvědavě Denki. V jeho očích se trochu zablýsklo, ale tvářil se stejně zničeně.