Humans (UTS 2)

7. Závod a tajemný...idiot?

Ahojte, tady Andy 😉

Snad vás tenhle příběh neomrzel...😅 Nějak z něho necítím ten vibe, jako u Destiny 1-3 🤔

Tak či tak ho dopíšu, ale asi ho trochu "odfláknu" 😂

Tím samozřejmě nemyslím, že ho odbydu. To ne 😅 Jen se nebudu tak rozepisovat 🤗

Každopádně i tak děkuji za každou hvězdičku, komentář či jen přečtení k mým výtvorům ❤️❤️❤️

Moc si toho vážím 🤗❤️ Jste nejlepší!!!

_________________________________________

*Kiri pov.

Nakonec to nebylo tak strašný.

Bakugo mě seřval a pak vykládal něco to tom, že jsem podivín a že nechápe, jak se se mnou může dál bavit.

Jeho zuřiví výbuch trval jen pár vteřin a pak už jsme se vydali na naší obvyklou procházku. Já nás ale nepatrně vedl jiným směrem a v hlavě si připravoval vysvětlení až si toho všimne.

Což moc dlouho netrvalo.

„Kam jako jdeme?"

„No, řekl jsem si, že se můžeme zajít podívat na druhou stranu vesnice. Moc to tím směrem neznám."

„Není divu. Nic tam není." Zamračí se na mě.

„Aha... Já tě ale párkrát viděl tudy chodit i přicházet. Tak jsem si myslel, že tam něco zajímavého bude."

„Ty mě sleduješ?"

„Ne. Viděl jsem tě jen párkrát." Uraženě našpulím rty. On jen protočil oči a celého si mě prohlédl, než opět promluvil.

„Tímhle směrem chodím trénovat."

„Fakt?"

V tenhle moment jsem si uvědomil, že byli naše veškeré procházky ovlivněné mnou. Šlo se tam, kam jsem chtěl já, což mi vůbec nedošlo.

Tohle byla příležitost dělat něco, co baví jeho.

Říkal, že má rád trénink a posilování.

A já taky.

Mám možnost vyzkoušet si lidský způsob tréninku, a to mě sakra lákalo.

„Co tak na mě čumíš?" zavrčí na mě a na moment to vypadalo že mi jednu vlepí.

Vůbec jsem si neuvědomil, že na něj zírám a culím se jak idiot.

Rychle od něho odtrhnu zrak a nervózně si odkašlu.

Cítím, jak rudnu studem.

„Chceš si zatrénovat?" dost jsem to zamumlal. Z nějakého důvodu jsem nebyl schopný mluvit hlasitěji.

„Cože?"

„Jak vypadá tvůj trénink?" konečně se mi podaří normálně mluvit.

Chvíli na mě nevěřícně zírá, ale pak se zamyslel.

„Běhám a posiluji tělo."

„A můžu dneska trénovat s tebou?"

„Proč?"

„Už dlouho jsem netrénoval a nechci vyjít ze cviku." Odpovím zvesela a začnu trochu poskakovat. Opět se na mě podívá jak na zjevení, ale nic mi neřekl.