Humans (UTS 2)

19. Chci to!

Ahojte, tady Andy 😉

Máme tu první kapitolu o něčem peprnějším, než je jen vzdálené pokukování, jestli víte, co tím myslím 😏🤭

Budou to ShinKami, takže milovníci tohoto shipu (ehm...autorka...ehm...) máte se na co těšit, protože tohle je zatím ta nejdelší mnou napsaná kapitola o...no...sexu mezi kluky 😅

Budou z toho ne jedna, ne dvě, ale hned tři kapitoly 😂❤️

Sama netuším, jak se mi to povedlo, ale tak co už. Jsou dokonce delší než normálně píšu. (přes 1000 slov) Takže by to ve finále klidně dalo čtyři mé normální kapitoly 🤣

Takže užívejte a abych vás nenapínala, tak je vydám v jeden den. Jednu ráno, to je tato, další odpoledne a závěr dáme na večer 😉

Tak užívejte 🤗

❤️ADIOS❤️

______________________________

*Denki pov.

*zpět v čase

„Je ti líp?" špitnu k němu potichu, abych ho nepolekal.

Vypadal, že je už vzhůru, ale nechtěl jsem riskovat, že ho polekám. I nadále zůstával v mém obětí což mi vykouzlilo malí úsměv na tváři.

Nereagoval, a i nadále zhluboka oddechoval. Možná pořád spí?

Jeho vzlyky a třes celého těla už zmizeli a on už jen klidně ležel v sedě na mé hrudi.

Noční můra, která ho před chvílí strašila už zmizela.

Opět ho začnu hladit po hlavě. Jeho vlasy jsou jemné a příjemné na dotek.

Už o sobě nějakou chvíli vím, že se mi Shinso líbí, ale snažil jsem se tomu moc nepropadnout. Nepřipouštět si to a jednoduše si to zakázat, ale když tu teď tak poklidně spal v mém náručí a nechal se ode mě objímat a hladit, nemohl jsem si pomoct a já mu tak odevzdal své srdce.

Musel jsem ho pořád pozorovat s přitroublým úsměvem, ale ono to jinak ani nešlo.

Nikdo z jeho rodiny doma nebyl, a tak jsem se rozhodl, že se ho pokusím dostat dovnitř, aby si lehl pohodlněji do postele.

Nechtělo se mi ho z mé náruče pouštět, ale chci pro něj pohodlí.

Opatrně jsem ho nadzvedl a opřel o zeď budovy, jak seděl předtím, když jsem přišel.

Trochu nespokojeně zabručel a já lehce prskl smíchy.

„Neboj se Shinso, nikam nejdu. Jen tě přenesu do postele."

Jen jsem to dořekl, hned jsem se zarazil.

Věci jsou na souši těžší než pod vodou. Co když ho neunesu?

Obavy rychle zaženu z hlavy a skloním se k němu.

Jednu ruku mu dám kolem ramen a druhou mu strčím pod stehna.

Když se na mě podíval s pootevřenýma očima, trochu jsem se ho lekl, ale rychle se na něj usměju.

„Pomůžeš mi? Chci tě vzít dovnitř." Znova nereagoval, ale trochu se nadzvedl abych ho mohl uchopit lépe. Pak si mě rukama přitáhl k sobě a objal mě kolem krku. Hlavu mi zabořil do ramene.