Humans (UTS 2)

17. Vypadal...nádherně

*Bakugo pov.

„SHITY HAIR!" rychle se vynořím a pořádně se nedchnu. Abych se neutopil, rychle se chytím loďky, která pluje vedle mě.

Ještě párkrát se zhluboka nadechnu a pak se opět ponořím a z plných plic zakřičím pod vodou.

Takhle to dělám už nějakou dobu, ale začínám si říkat, že je to asi zbytečné.

Říkali, že odplavaly. Je hloupost, aby i po takové době byli někde poblíž.

Jenže nevím, co jiného mám dělat.

Při dalším ponoření jsem nebyl opatrný a vdechl jsem trochu vody. Naštěstí se nepotápím moc hluboko, a tak najít hladinu nebylo moc těžké.

Rozkašlal jsem se a začal panicky těkat pohledem kolem sebe.

Když se mi trochu zklidnil dech, podíval jsem se do loďky. Pořád tam ležel klidně a bez náznaku vnímání. Jen stále krčil obočí, jako by byl v bolestech, ale vím že není. Je v bezvědomí a tohle je jen křeč na jeho dementním ksichtě.

Proč se tohle muselo kurva stát? Proč se tu museli ukázat? Proč jsem se jen do toho červeného kreténa musel...

Moje myšlenky se zastavili. Silně jsem zavrtěl hlavou abych setřásl svoje myšlenky.

Natáhnu jednu ruku k jeho krku a zkontroluju mu puls. Stejný jako předtím. Tedy nic moc, ale i tak to bylo v pořádku.

Rozhlédnu se po okolí.

Ten magor s plameny už na pláži nebyl a stejně tak i Sero, který si musí hrát na hrdinu a vrátil se do vesnice za ostatníma.

Zase stočím pohled na Dekua a podívám se mu na ruku, kterou měl ošklivě popálenou společně s částí hrudníku. Dýchal slabě a z hrdla vydával chrčivé zvuky.

Utéct s ním na loď do moře byla jediná možnost, jak ho zachránit.

A ten tupec Insomnia. Co si myslel, když se takhle obětoval? Ne že bych se o něj nějak moc bál, protože vím, že je silný a schopný mág, ale ten týpek, co vypouštěl plameny z rukou vypadal neporazitelně. Kdo ví, co mu udělá.

Ještě že jsem se na té pláži ukázal, jinak by byli mrtví všichni tři.

Nesmím ztrácet čas. Možná to dělám zbytečná, ale ještě párkrát to zkusím a pak se s ním vrátím na břeh, než mi dojdou síly a já se tu ještě utopím.

Opět se ponořím a zase zařvu přezdívku, kterou jsem mu dal. Vrátím se na hladinu kvůli kyslíku a proces zopakuji.

Při dalším ponoření se ve mně ale něco zlomí. Možná už jsem zoufalí? Pod vodou už nezakřičím přezdívku, ale jeho jméno.

„EIJIROOO!" při vynoření se opět rozkašlu.

Cítil jsem, že mi už dochází síly, a tak se už přestanu potápět. Chytím se loďky a celí se uvolním, protože moje ruka dostala třepavou křeč z vysílení.

Do loďky se už nedostanu. Musím nás oba dostat na břeh a najít někoho jiného, kdo mi pomůže.

Udělal jsem jen pár temp, když mě něco chytlo pod vodou za nohu.

Vyděsilo mě to k smrti a já se loďky pustil a ze zbytku sil jsem kopal kolem sebe a hulákal.

Něco jsem pod tou vodou nakopl, ale já nepřestával.

Kopal jsem a cákal vodu kolem sebe jak pomatený.

„Baku, to jsem já." Přede mnou se ozval hodně povědomí hlas. Uklidním se a podívám se na něj.