Mafiánská princezna

Prolog

Camilla

Seděla jsem u stolu a naštvaně posouvala zeleninu na talíři. Přešla mi chuť poté, co mi můj otec oznámil novinky a své záměry.

„Camillo, tady není o čem diskutovat," řekl otec po napjatém tichu.

Matka seděla jako na jehlách, vždy mi byla oporou, ale věděla jsem, že proti otci se nikdy nepostaví.

Naštvaně jsem odložila příbor.

„Není o čem diskutovat?! Jde o můj život. Nebudu se vdávat, je mi teprve 22 a rozhodně se nebudu vdávat za člověka, kterého ani neznám a už vůbec ne za někoho z rodiny Rossi," odpověděla jsem nasupeně.

„Jedná se o výhodný obchod. Šlo by pouze o rok, pak by sis mohla dělat, co chceš," oponoval mi.

To rozhodně, mohla bych si dělat, co chci? Jako kdybych si do teď mohla dělat, co se mi zlíbí... Byla jsem pečlivě střežená nejmladší dcera mafiánského capa. Nebylo mi dovoleno dělat to, co dělali ostatní v mém věku, nemohla jsem nikam chodit, neměla jsem kamarádky a už vůbec mi nebylo dovoleno jít na vysokou školu. O svém osobním životě ani nemluvím. O ničem jsem nerozhodovala, mé slovo nemělo žádnou váhu, nikdy. Byla jsem jen pouhý pěšák v tomto světě. Otcův pěšák. Tohle nebyl život pro mě, nechtěla jsem takto žít. 

Chtěla jsem změnu. Velkou změnu a vzít si někoho z Cosa Nostry k tomu rozhodně nepatřilo.

„Rozvést? V životě jsem neslyšela, aby se někdo rozváděl," odfrkla jsem si. 

Rozvod v našich kruzích nepřipadal v úvahu. Naposledy, co jsem slyšela, že se pokusila utéct manželka jednomu z nižších bossů, našli jí o několik dní později mrtvou. Nebyla jsem hloupá. A otec se ze mě právě hlupáka snažil udělat. Jediné osvobození z manželského sňatku, byla smrt. Tak to u nás fungovalo.

„Přesně tak. Jednalo by se o pomoc naší rodině, díky tomu by se změnilo naše postavení a konečně bychom se oficiálně dostali do Cosa Nostry," otec se zasněně zadíval na zeď za mnou. Viděla jsem, co všechno si představuje. Vždy mu šlo pouze o moc a společenský status.

„Otče, myslím, že nepotřebujeme být jejich součástí. Vede se nám dobře," snažil se mě zastat můj starší bratr Sebastian. Veškerý otcův „byznys" by měl během několika let převzít. Doufala jsem, že se otec zaměří na něj, že se jeho ambicím vyhnu. Mýlila jsem se.

Jak naivní jsem byla.

„Sebastiane, potřebujeme se dostat do vyšších kruhů a tohle je skvělá příležitost," odsekl mu otec.

To mě naštvalo ještě více, bavil se o mně jako kdybych tam snad nebyla, jako kdyby to byla moje povinnost.

„Nejsem žádný kus na prodej. Nechci být součástí toho všeho. Chci příští rok nastoupit na vysokou v New Yorku," stála jsem si za svým. Svůj požadavek jsem za poslední roky předhazovala několikrát, neúspěšně.

„To nepřipadá v úvahu," odpověděl mi otec a věnoval se svému jídlu.

Byla jsem pro něj jako otravný hmyz, který to nehodlal vzdát a jeho už to unavovalo.

„Jsem dospělá, můžu si dělat, co chci," zaskřípala jsem zuby. Nesnášela jsem, když se se mnou bavil, jako kdybych byla malé dítě.

Otec pozvedl svůj pohled zpět ke mně.