Mafiánská princezna

9. kapitola

Camilla

Poté, co jsem odešla na toalety jsem se rozhodla, že se ještě nechci vrátit do sálu. Vidět Jules, jak s ním flirtuje u baru, byla tvrdá rána reality. Takto veřejně se s ní ukazovat bylo něco, na co jsem nebyla připravená a něco na co jsem nikdy ani nechtěla být připravená.

Pořád jsem si v hlavě opakovala. Je to falešné manželství. Nic to pro tebe neznamená. Uklidni se.

Ale ani trochu to nezabíralo. Cítila jsem se neskutečně ponížená. Nechtěla jsem je znovu vidět spolu, nechtěla jsem jí vidět znovu. Nikdy jsem neměla problémy se sebevědomím, ale tohle byl silný kalibr i na mě.

Rozhodla jsem se proto, že půjdu na chvíli na čerstvý vzduch. Vydala jsem se na jednu z teras, kde kromě dvou lidí, kteří kouřili, nikdo nebyl.

Ideál.

Vyšla jsem do chladnější noci a užívala si večerní oblohu bez mráčků.

Někdy jsem si říkala, že jsem od všeho měla utéct a měla bych svatý klid, ale nechtěla jsem ani domýšlet, co by udělal mé rodině. Sice vůči mě neměl nějaké násilné sklony, ale svojí pověst neměl jen tak.

Už jsem se chtěla vydat po několika minutách zpět a čelit tak svému dalšímu dni v této noční můře s hrdostí mně vlastní, ale ještě jsem se rozhodla zdržet, když jsem slyšela odkašlání.

„Cam?" uslyšela jsem hlas za sebou.

Prudce jsem se otočila, zacukal mi koutek úst, na nic jsem nečekala a objala ho kolem ramen.

„Ahoj Ricci," řekla jsem s úsměvem, když jsem se od něj odtáhla.

Pořád vypadal stejně, jeho vlasy, dokonale oholená tvář, prostě všechno. Připomínal mi domov. Ale pak jsem si uvědomila, že moc hezkých vzpomínek na domov jsem neměla, poslední roky mě spíše dusily.

Ale i přesto jsem cítila jistou nevysvětlitelnou nostalgii. Možná připomínku dob, kdy jsem si myslela, že mě čeká něco dobrého, lepšího.

Také se usmíval.

„Jak se máš?" zeptal se mi okamžitě.

Co jsem mu na to asi tak měla říct, znali jsme se dlouhé roky, vždy zaručeně poznal, když jsem mu lhala.

„Zvykám si," nechtěla jsem to moc rozebírat. Neměla jsem se bůhvíjak, ale na druhou stranu dovolil mi jít studovat, chodit z domu, pak tu samozřejmě bylo i dost negativ, ale abych byla upřímná i sama k sobě, když jsem si ho brala, čekala jsem, že to bude ještě mnohem horší než můj dosavadní život. Což se paradoxně nestalo... až na ty jeho povyražení, ty mi budou trnem v oku navždy. Na ty si nikdy nezvyknu a ani mu je nikdy neodpustím.

Zrovna teď bych ho nejraději zabila za to, že se veřejně ukazoval s Jules.

Úsměv mu opadl, pokýval hlavou na znamení uvědomění. Jako kdyby mi snad viděl do hlavy a četl všechny mé zmatečné myšlenky.

„Měla by si nás někdy navštívit, tvé matce se stýská," nadhodil, aby změnil téma.

„Víš, to asi není dobrý nápad. S otcem jsme se naposledy moc nepohodli..." zašeptala jsem, chtěla jsem strašně moc vidět matku a svého staršího bratra, ale nechtěla jsem se potkat s otcem, ne potom co po mně požadoval naposledy. Jen se mi tím potvrdilo, že jsem pro něj byla vždy jen figurka na jeho rozehrané hrací desce. Navíc jsem ho tak strašně vytočila mým odmítnutím, že vůbec nevím, jak by se ke mně zachoval, kdyby se tam neobjevil Lucas.