Mafiánská princezna

18. kapitola

Lucas

Byl jsem s Camillou v posteli po promilované noci a nikdy jsem se necítil lépe. Ležela mi v náručí a já jí hladil po odhalených zádech. Dva měsíce bez ní mi připadaly jako věčnost.

Venku už bylo dávno světlo, ale ani jeden z nás nikam nespěchal.

„Řekni mi všechno," pobídla mě. Věděl jsem na co se ptá.

„Hned potom, co si odjela, se ozvala ruská Bratva, pozici po Jurijovi převzal jeho mladší bratr Alexej. Momentálně... vyčkáváme... Za to tvůj otec nelení. Podplatil Gustava, aby mu řekl, kdy proběhne další předávka zboží. Gustavo mi to samozřejmě řekl, takže dok byl v momentě, kdy se tam objevila FBI prázdný," snažil jsem se jí ve zkratce říct.

Nechtěl jsem zacházet do detailů, jako že jsem si druhý den pro jejího otce přišel a vymlátil z něj duši. Kdyby to byl kdokoliv jiný, dávno by byl mrtvý, ale byl to její otec a i přesto jaký to byl zkurvysyn, byl jsem mu vděčný za to, že Camilla teď byla moje.

Ovšem pokud se něco takového bude opakovat, nebudu mít už žádné slitování. I moje trpělivost měla své hranice a Fabio hraje hru, na kterou nemá.

„On,... on přitáhl FBI do tvých doků?" zeptala se nevěřícně.

Viděl jsem jak polknula a vyčkávala na má další slova.

Samozřejmě, že jí bylo jasné, že tohle je největší zrada, jakou v La Familii můžete udělat. Taková, která se trestala smrtí.

„Je?... Je otec...," lezlo to z ní.

„Ne, není mrtvý. Ale hraje příliš vysoké karty, které nedokáže uhrát a dříve či později ho jeho ambice semelou," řekl jsem jí upřímně.

Pokývala hlavou a pohladila mě po nahé hrudi.

Potetovanou rukou jsem jí přejel konečky prsty po tváři.

„Potřebuji, aby si ještě nějakou chvíli zůstala tady," řekl jsem jí.

Zvedla ke mně hlavu, aby mi viděla do očí.

„Tentokrát žádné hnusné řeči, aby si mě přesvědčil?" pozvedla obočí.

„Ne, prosím tě o to, aby si zůstala tady dokud se ti neozvu," odhrnul jsem jí zbloudilý pramen vlasů z tváře.

"To je všechno? Jen prosím?" zeptala se.

"Ano, prosím tě o to," ujistil jsem jí a díval se jí přímo do jejích očí.

Několikrát zamrkala.

„Dobře, ale slib mi, že na sebe dáš pozor," a natáhla se, aby mi dala letmý polibek na rty.

„Ale no tak, nemusíš dělat, že o mě máš strach," dobíral jsem si jí a neubránil jsem se lehkému úsměvu.

„Budu ti volat," nadhodila svůj požadavek. Měl jsem jí říct, že bude lepší, když nebudeme v kontaktu, ale byl jsem sobecký hajzl a potřeboval jsem jí slyšet. I to, že jsem se tady objevil bylo nezodpovědné, ale musel jsem jí vidět.

„Dobře," souhlasil jsem.

Natáhla se, aby mi dala další letmý polibek na tvář.

Když jsme si dali společnou sprchu, která se samozřejmě protáhla skoro až do poledních hodin, rozhodl jsem se, že si s ní zbylých několik hodin užiju.