Mafiánská princezna

15. kapitola

Camilla

Podivná harmonie, přesně to jsem cítila. Naše další společné dny probíhaly naprosto stejně. Nebo spíše končily stejně. A já jsem si ani trochu nestěžovala. Lucas se se mnou miloval kdykoliv to šlo a bylo jedno, že jsme se kolikrát nestihli dostat ani do ložnice. Ještě, že jeho matka byla stále pryč a Mia také.

Myslím, že jsme zneuctili každý kousek v domě.

Jeho tělo dělalo s tím mým divy, které jsem ani nevěděla, že jsou možné.

Každý den, zhruba hodinu poté, co odjel, mi pravidelně volal, aby se zeptal na mé plány a řekl mi, kdy dorazí domu.

Další ročník školy pro mě byl brnkačka, ty roky, kdy mi otec zakazoval studovat, jsem si stejně stále pročítala učivo a knihy, takže teď jsem byla napřed.

„Ráda bych se stavila v knihkupectví," řekla jsem mu ještě do telefonu, než jsme se rozloučili.

„Dobře, pošlu Maria, zhruba za hodinu tě vyzvedne," souhlasil.

Usmála jsem se sama pro sebe. Kdo by to byl řekl, že u samotného obávaného bossa se budu mít lépe než u vlastního otce.

„Děkuji," špitla jsem.

„Jo a večer si za to vyberu odměnu. Neuškodí, když se nebudeš zdržovat s oblékáním spodního prádla a noční košilky, stejně na tobě moc dlouho nevydrží," slyšela jsem, jak se spokojeně usmívá.

„Už ti někdo řekl, že si nadržený blázen?" protočila jsem oči, ale vnitřně jsem se tetelila blahem.

„Jo, ty a dokonce několikrát," ani trochu se nezastyděl.

„A moc si z toho neděláš co?" zeptala jsem se ho, stále s úsměvem na rtech.

„Ne, proč? Beru to jako slova chvály," odpověděl mi, předtím, než se se mnou rozloučil.

A já se ještě několik minut culila a koukala nepřítomně na počítač před sebou. Zvláštní teplo, které se mi rozlévalo po celém těle, když se mnou mluvil, natož když se mě dotýkal, mě absolutně omámilo. Nikdy předtím jsem nebyla zamilovaná, ale představovala jsem si, že takhle nějak ten pocit vypadá. Tolik k mému původnímu plánu, že manželství s ním mě nezmění, že si od něj budu držet odstup. A podívejte o několik měsíců déle jsem odpočítávala minuty, než ho opět uvidím.

Když mi tvrdil, že se jiné ženy nedotkl, věřila jsem mu. To, co měl v očích, když mi to říkal, by nedokázal zahrát ani někdo tak zkušený jako je on. Navíc jsem viděla, tu neuhašenou touho, pokaždé, když dorazil domu. To také nebylo něco, co by šlo hrát.

Mario dorazil skutečně o hodinu déle, jak mi Lucas slíbil.

Vzala jsem si na sebe svůj klasický pohodlný outfit na nákupy a k tomu bílé conversky. Usmála jsme se na Maria a div kolem něj neprotančila do auta.

Pozvedl tázavě obočí, ale nic neřekl.

„Koukám, že oba ujíždíte na nějaké droze nebo co," dobíral si mě.

Podívala jsem se na něj zvědavě.

„Co tím chceš říct? Jen mám dobrý den, to je všechno," odpověděla jsem mu, ale stále jsem nedokázala skrýt svojí spokojenou náladu.

„Jo a ten den závisí na tom, jak moc v něm figuruje jistá osoba," povytáhl jedno obočí.

„Neměl by ses starat o sebe? Lucasovi se líbí, že strkáš nos, kam nemáš?" zeptala jsem se ho s hraným vážným výrazem.