Lucas
Celý den jsem se nemohl na nic soustředit, pořád jsem přemýšlel nad tím, co mi Mia řekla. A já věděl, že musím zjistit o co jde.
Když jsem se vrátil před pátou domu, požádal jsem hospodyni, aby připravila večeři. Hledal jsem jí po celém domě, ale nikde nebyla. Když jsem se převlékal v ložnici, všiml jsem si pohybu pod okny. K celému sídlu byla obrovská oplocená zahrada a u vstupu u brány bylo několik ozbrojených členů, takže nehrozilo, že by se jí něco stalo.
Ležela v trávě, tvář měla nastavené na večerní slunce a usmívala se. Fascinovaně jsem se na ní díval. Po několika vteřinách sáhla vedle sebe a otevřela si knihu, aby si četla.
Vzal jsem si na sebe ležérní černé kalhoty a k tomu bílou košili s odhrnutými rukávy. Vydal jsem se na zahradu za ní.
Okamžitě zpozorněla a úsměv jí opadl. Sedla si a odložila knížku.
„Jsi doma?" zeptala se poplašeně.
„Nebylo potřeba zůstat déle, za půl hodiny bude večeře," řekl jsem jí a vydal se do své pracovny, potřeboval jsem ještě po telefonu vyřídit jednu záležitost s Mariem.
O půl hodiny déle, když jsem šel do jídelny, všiml jsem si, že tam ještě není. Sedl jsem si do čela obrovského dlouhého stolu a čekal na ní. O dalších pět minut déle sešla dolu. Na sobě měla letní květinové šaty s rukávy a své jemně zvlněné vlasy měla spletené do dlouhého copu.
Ostražitě si sedla na druhý konec stolu.
„Sedni si ke mně, rád bych s tebou něco probral," pobídl jsem jí. Snažil jsem se o laskavější tón, než na jaký byla u mě zvyklá.
Zmateně si mě prohlížela. Už jsem myslel, že si pro ní budu muset dojít, pak se ale zvedla a vydala se ke mně. Odsunula židli po mojí právě straně a pomalu se posadila.
Ani jeden jsme nemluvili, když hospodyně Cara přinesla jídlo na stůl.
Odkašlal jsem si. Od kdy jsem byl nervózní krucinál?!
„Chtěl jsem s tebou mluvit o tvém životě v této rodině," nadhodil jsem. Vlastně jsem ani nevěděl, jak začít, což se mi nikdy nestávalo.
Vidličkou posouvala fazolové lusky na talíři.
„Co tím myslíš?" koukala se stále na jídlo před sebou.
„No řekni mi, co si dělala dříve, jaká byla tvá náplň dne třeba pro začátek. Být součástí rodiny Rossi obnáší i jisté povinnosti a nejen radovánky. Jsem si vědom, že okolnosti, které vedly k tomu, že spolu teď sedíme u jednoho stolu, nebyly zrovna... ideální, ale jsem ochoten domluvit se na tom, aby tohle nějak alespoň částečně fungovalo," pokračoval jsem a ukázal prstem mezi nás dva.
To dokonale upoutalo její pozornost. Přestala si hrát s jídlem.
„Tak takhle tomu říkáš? Že okolnosti nebyly ideální?" pohrdavě si odfrkla.
Zhluboka jsem se nadechl.
Lucasi hlavně klid.
„A jak tomu chceš říkat ty?" povytáhl jsem obočí a čekal na to, co z ní vyleze.
„Já bych to nazvala sňatek z donucení," řekla okamžitě a dala si sousto do úst.
„Fajn, říkej si tomu, jak chceš, ale výsledek je pořád stejný. Zachránil jsem ti ten tvůj nevděčný zadek," a to jsem si celý den říkal, jak budu klidný, ale měla schopnost vytočit mě jedním slovem.
ČTEŠ
Mafiánská princezna
RomanceMěla jsem o svém životě jiné představy, ale to se tak stává, když jste dcera jednoho z šéfů mafie. Chtěla jsem od všeho pryč, normální život, ale mělo mi být jasné, že ze světa, ve kterém jsem vyrostla, se jen tak nedostanu. Naopak. Během několika...
