Mafiánská princezna

8. kapitola

Lucas

Hned ráno jsem na nic nečekal a odešel z ložnice dříve, než bych udělal něco, čeho bych litoval. Musel jsem si dát studenou sprchu, protože moje péro si až moc dobře vybavovalo teplo jejího tělo a tiché vzdychy, které vydávala.

Ani o hodinu později neslezla dolu.

Nevím, zda se mi vyhýbala, stejně jako já jí, ale věděl jsem, že musím jít něco dělat. A tak jsem na sebe hodil tmavě šedý oblek a vydal se do doků.

„Zdá se, že Ricci a několik dalších mužů slídilo v okolních skladištích, které jsou jen několik mil odsud," řekl mi Mario hned, jak jsem se usadil za stůl.

Sledoval jsem Fabia už roky. Nikdy jsem mu úplně nevěřil.

„Takže Fabio se snaží zjistit, kde máme zboží?" pozvedl jsem obočí. Nepřekvapilo mě to. Věděl jsem, že si na můj byznys brousí zuby už několik let.

„Ať ho chlapi sledujou, chci o něm vědět všechno," přikázal jsem.

Ricci. Moc dobře jsem věděl, který z jeho mužů to je. Hned mi v hlavě vytanula její slova, že jí vždycky chtěl. Najednou do mě vjel vztek při pomyšlení, že se jí kdy dotýkal. A chtěl jsem ho vlastnoručně zabít. A chtěl jsem to udělat hned.

Měl jsem sto chutí zavolat Dariovi, aby mi ho našel a přivedl ještě dneska. Ale jí by se rozhodně doneslo, že zmizel a nebyla hloupá, aby jí nedošlo, jak zmizel... a kdo v tom má prsty.

Do prdele.

Nesnášel jsem, když nade mnou kdokoliv měl jakoukoliv moc. A právě teď jsem měl pocit, že přesně to se děje. Ta malá pokušitelka mě uhranula, oblbla mě těma svýma hezkýma očima a nevinným výrazem.

Potřeboval jsem zaměstnat hlavu i ruce, než udělám nějakou kravinu, proto jsem se pustil do toho, co mě dneska čekalo.

Náš největší obchodní partner, kterému jsem platil nemalou sumu, se dostavil chvíli po poledni. Gustavo měl rodinu a děti, na první pohled se snažil žít spořádaný život, ale byl to stejný zkorumpovaný chlap jako každý jiný. Každý měl svojí cenu a kdo tvrdil, že ne, tak lhal.

„Gustavo, doneslo se mi, že zvažuješ obchod s Fabiem?" upřel jsem na něj pohled.

Zavrtěl se na židli.

„Kdo ti to řekl? To je úplná hloupost. S Gallojc neobchoduju. Nikdy," trochu se mu třásl hlas.

Zvedl jsem se ze židle a sedl si na stůl hned naproti němu.

Vytáhl jsem nůž, který jsem měl v náprsní kapse a hrál si s ním.

„To doufám Gustavo, protože jestli se dozvím pravý opak, víš co to pro tebe bude znamenat? Přeci ze svých dětí nechceš mít sirotky ne?" přejel jsem mu čepelí po čelisti, ale nezatlačil jsem dostatečně silně, aby mu něco udělala.

„Rozumíme si?" upřel jsem na něj svůj pohled.

Několikrát rychle pokýval hlavou na souhlas. Viděl jsem, jak se potí.

„A teď zmiz," zvýšil jsem na něj hlas, až se zachvěl.

Ihned se zvedl a utíkal jako kdyby mu za prdelí hořelo.

Když bylo po páté hodině, převlékl jsem se do smokingu, který jsem měl ještě s několika obleky vždy u sebe v pracovně. Někdy se stalo, že bylo potřeba se převléct, přeci jen chodit po městě se zakrvácenou košilí by mohlo vzbudit moc pozornosti, proto jsem měl vždy k dispozici náhradní.