Mafiánská princezna

2. kapitola

Camilla

„Posaď se," řekl mi otec, poté co se sám usadil do svého křesla.

Věděla jsem, co mi řekne, že to jak jsem se chovala v sobotu před Jurijem bylo neodpustitelné a do nebe volající. Ale bylo mi to jedno.

Nevzdám se. 

Když to nejde po dobrém, tak to musí jít jinak. Rozhodla jsem se, že od sebe každého potencionálního manžela odeženu. Nikdo nechtěl problémovou manželku. A už vůbec ne členové ruské Bratvy nebo italské Cosa Nostry.

Spokojeně jsem se usmála.

„Potom, co jsi předvedla ti musí být jasné, že si tě Jurij nevezme," řekl. Čekala bych, že se při tom bude tvářit naštvaně, ale ono nic.

Něco se mi nezdálo.

„Naštěstí pro tebe se mi ozval někdo, kdo si své původní rozhodnutí rozmyslel," pousmál se.

A bylo to tu zase.

Tak proto byl tak klidný.

To znamenalo, že je ve hře zase někdo z Cosa Nostry. Fajn. Jak chce, nehodlá mi dát pokoj a já se zase nehodlám vzdát bez boje. Když jsem dokázala odradit Jurije, dokážu odradit kohokoliv.

Mlčela jsem a v hlavě už připravovala plán.

„Uvidíš se s ním přímo na svatbě, dohodli jsme se, že seznámení vzhledem k tvému momentálnímu chování přeskočíme," pokračoval jako kdyby se nechumelilo.

Prudce jsem se zvedla ze židle.

„Cože?!" vyjela jsem na něj.

„Slyšela si moc dobře. Staneš se příští měsíc součástí Cosa Nostry a budeš dobrá manželka," poučoval mě.

Vyvalila jsem na něj oči, nevěděla jsem, zda se mám zoufale smát anebo brečet.

„To nemyslíš vážně?! Komu si mě dal tentokrát? A co to je za úchyláka, že ani nechce poznat svojí nastávající ženu?!" nadávala jsem.

„Pozor na pusu Camillo," okřikl mě otec.

Můj plán odradit kohokoliv dalšího při prvním setkání právě selhal. A otec to věděl a byl spokojený jako lečo. Co to bylo za chlapa, že mu bylo úplně jedno, koho si vezme?! Samozřejmě, že někdo, kdo se hodlal oženit jen kvůli statusu a bylo mu všechno ostatní jedno.

Zatraceně!

„Nebudu si dávat pozor! Co tohle znamená? Nechci si brát někoho, koho ani neznám!" snažila jsem se znít klidně, ale vyšilovala jsem.

„Až ti řeknu jméno, moc dobře budeš vědět o koho se jedná, dostane se ti té největší cti stát se ženou samotného bosse," pozvedl na mě obočí a čekal na mojí reakci. Jako kdybych mu snad měla děkovat.

Pomalu mi docházela jeho slova.

Manželka bosse.

Otec mě nechtěl provdat jen tak za nějakého člena Cosa Nostry, hodlá mě prodat samotnému ďáblovi.

A ten měl jméno Lucas Rossi.

Neznala jsem ho osobně, naposledy jsem ho viděla před několika lety na pohřbu jeho otce, ale jeho pověst ho předchází. Všichni o něm ví, všichni znají jeho jméno. Je nemilosrdný a krutý. To proto se dokázal na takové pozici udržet už tak mladý a drží se jí doteď. Slyšela jsem, že ho chtěl jeho strýc z pozice bosse dostat pryč, ale nepovedlo se mu to a o strýci už nikdy nikdo nemluvil.