Poddej se mi!

Kapitola jedenáctá

Ráno mě probralo zatřesení ramenem a tak jsem opatrně a s bolestí hlavy otevřela oči.

,, Vstávej, ty opilče. Je skoro poledne," ozvalo se a já se otočila. Stála tam Andrea a naštvaně mě sledovala.,, Počkám dole a připravím ti prášek a vodu. Pak si sundáš košili a já ti zas ošetřím záda," jakmile to dořekla zmizela z ložnice a já se posadila. Musela jsem si promnout oči, abych vůbec dokázala zaostřit a především něco viděla.

,, Do hajzlu," řekla jsem si pro sebe a zvedla se. Trochu se mi zamotala hlava a tak jsem se zachytila skříně. Navlékla jsem si tepláky a volné tričko a vyrazila dolu.

,, Sedni si na gauč a zapij si prášek," řekla a já na ní nechápavě koukala. Byla naštvaná.

,, Přijela jsi sama?"

,, Snad jsi nečekala, že by se vrátila. Jasně ti řekla, že se vrátí, ale nebude to hned. Eliso, dej jí čas. Potřebuje ho," řekla a já si zapila prášek. Poté se vrátila za mnou a sedla si vedle mě na pohovku.,, Zbláznila jsi se? Takhle se opít? Přijde ti to normální?!"

,, Promiň, Andreo. Omlouvám se, ale byla jsem z toho tak v prdeli, že jsem potřebovala vypnout."

,, Slíbila jsi, že se od tvrdého alkoholu budeš držet dál. Obzvlášť potom, co ti málem sebrali řidičák. A teď jsi chtěla za volant sednout znovu?! Tobě to snad přeskočilo?!"

,, Na tom snad nezáleží, ne? Nakonec jsem za volant nesedla, tak z toho nedělej kovbojku. Nic se nestalo."

,, Nesedla jsi za volant jen díky Denise. Jenom kvůli tomu, že jsi jí slyšela. Co by se stalo, kdyby tě odmítla?"

,, Nevím. Ale rozhodně bych nesedla za volant. Měla jsem problém dojít do postele, natož k autu."

,, To nic nemění na tom, že jsi to měla v plánu. Víš jaký o tebe měla strach? Kdybych bývala nepila, poslala by mě sem. A věř mi, že to bys v tu chvíli nechtěla."

,,  Mluvily jste o tom, proč to udělala? Proč odešla? A kdy se vrátí?" zeptala jsem se a stáhla si tričko. Za chvíli jsem cítila vlhký hadřík a já zaťala zuby.,, Pořád si promítám celý ten den i večer. A nenapadá mě nic, co bych udělala špatně."

,, Já bych o několika věcech věděla. Ale na tom nesejde. Denise jsem dala slib a ten neporuším. Potom už by mi nikdy nevěřila," řekla a já cítila jakousi bezmoc.

,, A kdy mi to řekne? Bude to za týden, dva nebo snad měsíc? Mně na ní záleží, potřebuju jí. Chápeš, že jsem se zamilovala?!" řekla jsem trochu nahlas, jelikož mi strhala strupy a na záda dala dezinfekci. Po chvíli už pálení přestalo a slyšela jsem otevření kelímku. Znovu mi záda očistila hadříkem a pak jej začala mazat.

,, Moment, slyšela jsem dobře? Teď si tím nejsem úplně tak jistá," zarazila se a já přikývla.,, No, ty vole! Chladná, neústupná  a dominantní ředitelka information technologies, se zamilovala," řekla a já jen povytáhla obočí. Dívala jsem se na ní a ona začala znovu roztírat krém.

,, Opravdu jsi mě nazvala volem?" zeptala jsem se a když jsem slyšela zavření kelímku, oblékla jsem se.,, Dovolila jsi si mě tak oslovit?!"

,, Eliso, to bylo z toho šoku. Rozhodně jsem tím nikoho neoznačovala, ani tebe. Nedovolila bych si to," vstala jsem a přešla k oknu, kde jsem se dívala na zahradu.

,, Jsi pořád stejná. Pořád máš ze mě stejný respekt. A možná i strach?"

,, Respekt? Možná. Ale už jsme spolu zažily tolik, že je to asi pitomost. A strach? Měla bych ho snad mít?"

,, Hodně rychle zapomínáš, Andreo. Dávej si pozor na jazyk. Víš, že nemám ráda, když je ke mně někdo drzý," řekla jsem a otočila se k ní čelem. Opřela jsem se o topení a zaklonila hlavu.

,, Však to nebylo mířené na tebe. Prostě jsem byla v šoku z toho, co jsi řekla."

,, Víš, co je vtipné?" zasmála jsem se.,, Jak se tu snažíš se mi to vysvětlit. To je tvoje slabina. Strach. Ale sama víš, že bych ti nikdy neublížila," zakroutila jsem nad tím hlavou.

,, To máš pravdu," zasmála se.,, Vylítlo to ze mě jako by se nic nedělo. Už dlouho jsem od tebe neslyšela, že by jsi se zamilovala. Ty tele jedno."

,, No tak teď jsi to teda vylepšila," došla jsem k pohovce se smíchem.

,, Proč? Vždyť tele je jen malá kráva. Taková roztomilá."

,, Takže jsem podle tebe malá a roztomilá kráva? To si děláš srandu, ne?" zeptala jsem se a s vážným výrazem jej pozorovala.

,, Víš, co? Oblíkni se a vyrazíme někam na oběd. Tahle debata stejně nikam nevede. Chytáš mě za slovo."

,, Já tě za nic nechytám! To bych si v žádném případě nedovolila. I když máš zadek akorát do ruky, tak bych se tě ani nedotkla," odpověděla jsem a ona dostala záchvat smíchu. Po chvíli jsem se smála taky.

,, Tohle slyšet Denisa, tak jsi na místě mrtvá a já také," odpověděla.,, Teď se hoď do gala a vyrazíme do města."

,, S tebou?! Tak to bude zajímavé," zakroutila jsem nad tím hlavou. Naposled jsem tam s ní strávila několik hodin a kufr auta byl plný tašek. Vyběhla jsem do pokoje a vyndala čistý oblek. Měla jsem jich několik a jen v něm, jsem si připadala pohodlně. Špinavý jsem dala na stranu a zabalila do pytle. Když jsem byla spokojená sama se sebou a upravila si vlasy, sešla jsem dolů.

,, Nikdy jsem si to nedovolila říct, ale teď musím. Hrozně ti to sluší," řekla Andrea, když jsem se objevila v obýváku. Tohle by měla vidět Denisa."

,, Jenže nevidí, protože je pryč," odpověděla jsem a sklonila hlavu.,, Jedeme, cestou se stavíme v čistírně, abych tam dala oblek na vyčištění."

,, El, ona se vrátí a bude to v pohodě. A když jsme u toho, vyfotím nás a fotku jí pošlu," řekla a než jsem stačila cokoliv říct, fotka byla hotová.,, Odesláno a teď můžeme vyrazit. Jistě u té fotky bude slintat."

,, Jen to ne. Nejsem dokonalá a ani tak krásná, aby slintala," obešla jsem jí, vzala klíčky od auta a když jsem zamknula dveře, mohly jsme vyrazit.

,, Eliso, jsi nádherná žena. A pokud někdo tvrdí opak, tak je slepý. A jinak už přišla odpověď. Prý ti to moc sluší a mám na tebe dát pozor," řekla Andrea a já bez odpovědi, vyrazila do města.

Díky za přečtení, hlasy i komentáře. Jsem ráda, že vás příběh baví :-)