Poddej se mi!

Kapitola šedesátá první

Když jsem vše s matkou vyřídili a trochu se uklidnila, vrátila jsem se do ložnice. Denisa pokračovala v balení a tak jsem jí v nestřeženou chvíli chytla za ruce a přitáhla k sobě.

,, Dee, ty se nezlobíš? Nebudeš mi nadávat, že jsem ti o tom neřekla?"
,, Proč? Je to na tvém svědomí. Samozřejmě mě mrzí, že jsi mi lhala a tohle zatajovala, ale nezměním to. Jen mě zajímá proč? To mi pořád po tom všem tak málo věříš?" Zeptala se a tak jsem jí pustila a posadila se na postel.
,, Tohle není o důvěře. Chtěla jsem tě před pravdou chránit. Kdyby se cokoliv dělo, zmizela bych ti ze života a ty bys mohla žít dál. Vypadalo by to, že za to vše mohu já a tebe by tu nikdo neřešil," řekla jsem a rukama si zajela do vlasů.
,, Prosím?! Tohle nemůžeš myslet vážně, že ne? To by jsi jako zmizela bez ohledu na to, že bys mi ublížila? Prostě bych se jednoho dne vzbudila a ty bys byla pryč? Tohle bys dokázala?"

Když položila tuhle otázku, uvědomovala jsem si, jak jsem jí tímto zklamala. Sama jsem si ani nebyla jistá, že bych něco takového dokázala. Zda bych dokázala odejít od člověka, kterého tak moc miluju.

,, Zřejmě bych to nedokázala. Zůstala bych sedět v obýváku a dala ti na výběr. Odjet semnou nebo tu zůstat. Ale rozhodně nechci, abys vedla život, který nechceš."
,, A to je jaký? Život po boku někoho kdo miluje mě a já jeho? Tak ano, tohle přesně chci. Na ostatním nezáleží. Nebo mi snad tajíš i jiné věci? Protože pokud ano, je čas abys mi to vše řekla," posadila se vedle mě a hlavu mi položila na rameno.,, Je mi jedno kde budu žít, když budu s tebou," otočila jsem svou hlavu a ona svou zvedla. Neváhala jsem a ihned spojila naše rty.
,, Nejde tu jen o obchody s léky, Dee. Pokud tam odletíme s plánem tam zůstat, sem už se nebudeme moct vrátit. Musela bys na tenhle život zapomenout a začít znovu někde jinde."
,, To je mi jasné, že v tom nejsou jen léky. Sicílie je tím známá. A je mi to jedno. Já chci jen jediné, být s tebou. A já doufám, že chceš to samé."
,, Nic jiného si ani nepřeji. Miluju tě a vždycky budu, krásko moje," usmála jsem se a cítila se zase o něco více v pohodě.

Znovu se zvedla a začala si do kufru skládat věci. Vypadala roztomilé, jak byla natěšená. Já z toho byla ovšem trochu nervózní. Neukázala jsem se tam již delší dobu a tak jsem neměla tušení, jak na mě budou reagovat. V kontaktu jsme byli pouze telefonicky a pomocí e-mailu. To, co mi dělalo větší starosti, byla zdejší firma. V případě trvalého odjezdu, bych musela všechny propustit a musela bych zničit veškeré materiály.

,, A co by bylo s tvou firmou tady? Máš tam zaměstnance. Když přijdou o práci, mohou přijít o domov a tak."
,, Zrovna jsem přemýšlela nad tím samým. Zřejmě bych jim musela dát velké odstupné, aby měli z čeho žít, než si něco najdou."
,, A nebo bys to mohla přepsat na Andreu. Věřím, že by neodmítla a firma by mohla fungovat dál," navrhla a já pokrčila rameny. Nad tímto jsem nikdy neuvažovala, ale svou logiku to mělo.
,, Zlato, proč nad tím tolik přemýšlíš? Pojedeme tam přeci jen na krátkou dovolenou a aby jsi se tam podívala. Budeme se sem vracet."
,, A co, když bych tam chtěla zůstat? Možná je čas jít dál. Mě tu nic nedrží. Jediný člověk, kterého jsem měla ráda, zemřel vinou člověka, kterého jsem zastřelila. Teď už není důvod tu být."

Její slova mě překvapila. Mluvila, jako by se už tak rozhodla.

,, Není to tak jednoduché, zlato. Za čas to můžeš vidět jinak a já nechci abys byla někde, kde nechceš. Takovéhle rozhodnutí není na pár dní, ale na zbytek života."
,, Já vím. Ale jak jsem řekla, chci být s tebou a je mi jedno kde to bude. Ano, neznáme se dlouho, ale svou lásku jsem ti už snad dokázala dostatečně," zvedla se a došla ke mě. Posadila se na mě obkročmo a ruce mi dala kolem krku.
,, To jsi rozhodně udělala," odsouhlasila jsem a střídavě sledovala její oči a rty.,, Ale asi bych potřebovala ještě malinko přesvědčit."
,, Hej! Myslíš taky někdy na něco jiného, než na sex?"
,, Nejde na to nemyslet, když jsi u mě tak blízko a sedíš na mně. A nemůžeš mi to mít za zlé. Vždyť mám tu nejdokonalejší holku na světě."
,, Taky mám tu nejkrásnější mafiánku pod sluncem a nemyslím na to dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu."

,, Drahá, je jen jedna věc, kterou neumíš dokonale."
,, A to je pěkně prosím, co?" pozvedla obočí a své čelo opřela o mé.,, Protože to budu muset změnit."
,, Pokud chceš semnou strávit zbytek života, měla by jsi se to opravdu naučit," zasmála jsem se a pak ucítila její jemné a teplé rty na svých.,, Neumíš totiž vůbec lhát," řeknu mezi polibky a rukama jí zajedu pod tričko. Dlaněmi jí začnu přejíždět po zádech a cítím jak se mi pomalu oddává. Po chvíli se odtáhne a na tváři má ten nejkrásnější úsměv.

,, Měla by jsi si taky začít balit. Ať to pak nehoníš na poslední chvíli."
,, A to nepočká chvilku? Chci tě ještě takhle chvíli držet."
,, To můžeš i potom. U nás to totiž není nikdy jen chvilka. A máš na to celou noc. Až si sbalíš, můžeš si dělat co chceš."
,, Teď jsi si trochu zavařila, lásko."
,, Od vyznání lásky jsme přešli k výhrůžkám? Asi bych si na tebe měla dávat pozor," řekla a vysmekla se mi z objetí. Během pár vteřin byla zas u skříně a pokračovala v plnění kufru. Já její počínání následovala a začala si balit také.

Moc děkuji za přečtení, hlasy i komentáře :-)