Poddej se mi!

Kapitola třicátá osmá

Bylo půl dvanácté a mou kancelář opustil další z klientů. Zhluboka jsem vydechla a napila se vody, kterou jsem měla ve skleničce. Před sebou několik papírů a vůbec se mi nechtělo do jejich zakládání. Denisa semnou za těch pár hodin téměř nepromluvila a moje soustředěnost byla tak na bodu mrazu. Dveře byli pootevřené a tak jsem se zaposlouchala a snažila se zjistit, co dělá. Slyšela jsem ťukání do klávesnice, ale mezitím popotahování.

,, Lásko, nechceš mi pomoct se zakládáním smluv a tak? Pak si dojdeme společně na oběd," zkusila jsem promluvit a doufala se souhlasem.

,, Jestli se chceš jít najíst, klidně jdi. Já ti to mezitím založím a připravím podklady pro další schůzku. Já si jídlo objednám sem," odpověděla mi a já si nešťastně povzdechla. Zvedla jsem se a vydala se přímo za ní. V rohu místnosti jsem si vzala židli a sedla si témeř až k ní.,, Co potřebuješ?"

,, Dee, můžeš mi říct, co máš za problém? To je ti tak moc nepříjemné být v mé blízkosti, že se nemůžeme jít najíst jako normální pár? Nebo by ti tak moc vadilo sedět vedle mě?" zeptala jsem se a snažila se mluvit klidně.

,, Eliso, já žádný problém nemám," podívala se na mě a pousmála se.,, Ale ty zřejmě ano," pokračovala a já jí nechala mluvit. Tahle odpověď mě ovšem překvapila.

,, O čem to sakra mluvíš? Nejsem si vědoma toho, že bych nějaký měla."

,, Ne? To myslíš vážně?" zeptala se a rukama si promnula oči.,, Podívej se na to, jak se chováš. Pořád mi rozkazuješ, co mám nebo nemám dělat. Ale uvědom si, že nejsem tvoje dítě. Jsem tvoje partnerka," musela jsem si přiznat, že v tomhle má pravdu. Měla jsem to v sobě a neuvědomovala jsem si, že by jí to mohlo být nepříjemné. Že to může vidět jinak, než já.,, A další je tvoje nepochopení pro slovo ne. Polud o něco nestojím a nechci to, tak nemá cenu mě přesvědčovat. Možná ti to fungovalo u jiných holek, ale u mě to fungovat nebude."

,, Dobře. A když nám nechám jídlo objednat sem? Potom se semnou klidně naobědváš a promluvíme si?"

,, V tomhle případě se s tebou klidně naobědvám. Ale do restaurace se mi prostě nechce," řekla klidně a já poznala, že bude pokračovat.,, Vadí mi tam ty pohledy ostatních. Pohledy tvých zaměstnanců a lidí okolo. A nejen ty pohledy, ale i řeči, které tam začnou někteří vést, jakmile nás spolu zahlédnou. Připadám si potom jako nějaká hračka, kterou se chlubíš," jen jsem seděla a poslouchala.,, Opravdu nestojím o to, aby si na mě někdo ukazoval, jako na nějakou zlatokopku, která tě obere o peníze a pak uteče. Vadí mi to. Chápu, že ty to nevnímáš, ale já na tohle nejsem zvyklá a zvykat si na to nebudu. Nepotřebuji, aby si nás někdo někde fotil a pak se fotka objevila třeba v novinách," musela jsem na sucho polknout. Překvapila mě svou přímostí, ale zase jsem byla ráda. Vždy jsem jen koukala na to, co chci já a nekoukala na druhé. Byla jsem zvyklá, že si někdo o měl něco povídal a nebo si mě třeba někdo vyfotil. Byla jsem úspěšná a mnoho lidí mi mohlo jen závidět.,, El, radši uvařím doma, pustíme si nějaký film. Ale takováhle pozornost není nic pro mě."

,, Proč jsi mi tohle za celou dobu neřekla?" zeptala jsem se skloněnou hlavou.

,, Protože tobě nezáleží na názoru ostatních. Stačilo mi se o tom přesvědčit ráno. Přijde mi, že mě vůbec nebereš jako svou partnerku, kterou miluješ tak, jak říkáš. Ale pouze jako svého zaměstnance, kterého chceš mít pod kontrolou," řekla a já tentokrát zvedla hlavu. Tohle jsem zrovna slyšet nechtěla. Tyhle slova mě tak moc bolely a bylo mi to opravdu líto. Vzala jsem jí za ruku a s tvářemi od slz jí na ruku políbila.

,, Zlato, to není vůbec pravda. Miluju tě. Miluju tě tak moc, že bych pro tebe udělala cokoliv na světě. A mrzí mě, že to vidíš takhle."

,, Pro mě," zasmála se. Ale bohužel ne tak, jak bych si přála.,, Především bys to měla dělat pro sebe. Zamyslet se nad tím, jak se chováš k druhým. Snažit se změnit něco na sobě a uvědomit si, co je špatně," podívala se na mě a přisedla si blíže.,, Protože jestli to takhle půjde dál, nevím zda to zvládnu. Jsou věci, které předemnou skrýváš a bojíš se mi otevřít," v tomhle měla pravdu. Měla jsem strach jí ukázat svou druhou stranu.,, Odešla jsem snad, když jsi mi řekla, co děláš? Odešla jsem i ve chvíli, kdy mi tvoje matka nabízela peníze, abych tě opustila?"

,, Ne. Zůstala jsi i přesto všechno," odpověděla jsem a otřela si opět tváře.

,, A tomu se říká láska, Eliso. Zůstala jsem, protože tě miluju. Ne proto, že máš peníze a vše o čem bych mohla dosud jen snít, ale z lásky."

,, Já vím," odpověděla jsem.,, Taky tě moc miluju a nedokážu si představit, že bych tě měla ztratit. A už vůbec se nechci hádat," naklonila jsem se k ní a nechala mezi námi jen malou mezeru. Když neuhnula, políbila jsem jí. Ona mi polibek začala oplácet, ale nakonec se vzdálila.,, Dojedu pro ten oběd."

,, Fajn," usmála se.,, Jeď opatrně a přivez něco dobrého. A můžeš klidně i sladkého," otočila se zpět k počítači.

,, Pokusím se o to. A omlouvám se, nevěděla jsem, že to takhle cítíš," řekla jsem a zvedla se. Židli jsem dala na své místo a ze stolu vzala peněženku a klíče. Poté jsem jen počkala na výtah a vydala se před budovu, kde jsem zaparkovala. Pohodlně jsem se usadila a přehrávala si celý rozhovor. Cítila jsem, že jí mohu hodně snadno ztratit. Ale to jsem nemohla dovolit. Potřebovala jsem jí. Ne jako svého zaměstnance, ale jako svou partnerku.

Moc díky za přečtení, hlasy a komentáře ( ty sem ovšem nedáváte tak nevím proč děkuji 🤣) snad se i tentokrát kapitola líbila a netrpělivě vyhlížíte další. Ustojí to vztah Elisy a Dee?