Poddej se mi!

Kapitola třicátá sedmá

Trvalo to zhruba hodinu, než se ozvalo zaklepání na dveře. Trochu mě to překvapilo. Pokud jsem neměla v kanceláři klienta, nikdy neklepala a normálně vešla.

,, Nemusíš klepat, pojď dál," řekla jsem a oči nespouštěla z monitoru notebooku. Dopisovala jsem zrovna jeden z e-mailů, který byl vcelku důležitý.

,, Považuji to za slušnost, vůči nadřízenému. Mohla by ses leknout a něco si udělat," odpověděla a já přikývla.,, Nesu ti ty podklady ke schůzce. Pan Dušek volala a omluvil se, že bude mít asi patnáct minut zpoždění. Zůstal někde v koloně."

,, Tak zavři dveře a pojď ke mně, ne?" řekla jsem a až v tuhle chvíli jsem zvedla hlavu. Všimla jsem si jejích zarudlých očí a hned mi bylo jasné, co je tím důvodem.,, Plakala jsi?"

,, Ne," odpověděla krátce a uhnula pohledem.,, Mám jen alergii," opřela jsem se o opěradlo židle a povzdechla si. Došla ke mně a na stůl položila několik papírů.,, Tady máš všechno, co budeš potřebovat. Pokud tam něco chybí, řekni to a já ti to donesu," ani se na mě nepodívala. Jakobych tam vůbec nebyla.

,, Dee, nemusíš mi lhát. Nemůže za to alergie, ale já. Nebo se snad pletu?" zeptala jsem se a viděla jak se opírá o stůl.,, Teď na to není čas, ale můžeme to potom znovu probrat?"

,, A co chceš probírat? Jasně jsi mi dala najevo, že mi nevěříš. Doslova jsi řekla, že nejsem upřímná. Přitom jsem k tobě upřímná víc než ke komukoliv jinému," podívala se před sebe.,, Trestáš mě jen kvůli jedné hloupé větě, kterou jsi špatně pochopila. A když se ti snažím vysvětlit, že to bylo myšleno jinak, nevěříš mi."

,, Ani jednou jsem ti neřekla, že ti nevěřím. Pouze jsem řekla, že ke mně nejsi upřímná. A v tom vidím rozdíl."

,, Ne, to je to samé. Prostě jen nechápu, proč to tolik řešíš. Omluvila jsem se, ale evidentně je ti to málo. Nevím kdo ti v minulosti, co udělal, ale už teď vím, že jsem jiná," pokračovala a já se zmohla pouze na poslech.,, Ale to musíš vidět ty sama a začít mi věřit. Protože já tu důvěru v tebe mám. Kdybych ti nevěřila, nedám ti sebe. A to by jsi si měla uvědomit," narovnala se a poodstoupila.,, A pokud tu důvěru ke mně nemáš, pak tohle celé nemá smysl. A já pak budu jen litovat toho, že jsi to byla zrovna ty," dořekla a chystala se k odchodu.

,, Abys litovala čeho?" zeptala jsem se a ona se zastavila. Stála zády ke mně a mírně zaklonila hlavu.

,, Až moc rychle zapomínáš na to, co jsem ti řekla. Ale to nevadí. Zřejmě si mě neposlouchala, nebo si teď nedokážeš vzpomenout. Nezlobím se. Jen chci, abychom fungovaly tak jako před tím, než se odehrálo tohle ráno. A taky ti chci dát čas, aby jsi si uvědomila, co vlastně chceš."

,, Jak to myslíš?"

,, Tak jak to říkám. Bez vzájemné důvěry, vztah fungovat nebude. A ty mi nevěříš, když sis myslela, že tě chci vyměnit za Lucii. Nebo, že s ní snad chci něco mít. Ale vzpomeň si na moje slova. Miluju tě a to se nikdy nezmění. A myslím to úplně vážně," poté se na mě krátce usmála a odešla z kanceláře. Já zůstala jen opařeně sedět v křesle a dívala se na zavřené dveře. Tentokrát jsem si musela přiznat, že jsem chybovala i já. Že nevěřit člověku, kterého miluju je chyba a mohu jej tak snadno ztratit.

,, Doprdele," praštila jsem vztekle do stolu a pak se za zápěstí chytla. Sáhla jsem do skříňky za sebou a vytáhla lahev průhledné tekutiny i s menším panákem. Rychle jsem si jednoho nalila a kopla jej do sebe. Poté jsem z šuplíku vytáhla žvýkačky a vložila jej do úst. Nestála jsem o to, aby to ze mne bylo cítit a já tak o něj přišla.,, Jo Eliso, totálně jsi to podělala. A opět kloužeš tam, kde jsi už být nechtěla," řekla jsem si pro sebe a několikrát se zhluboka nadechla. Vše jsem zase uklidila do skříňky a rychle prohlédla papíry. Mezi papíry jsem našla desky, které mi dávala má matka. Měli v nich být informace o Denise. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem jej vzala a uložila do posledního šuplíku, který jsem uzamkla.

,, Eliso, nedala jsem ti omylem něco navíc?" vlétla do kanceláře Denisa, že jsem málem dostala infarkt.,, Promiň."

,, V pohodě. Byla jsem jen zamyšlená. A bylo to opravdu omylem? Nebylo to úmyslně?"

,, Jak to myslíš?" zeptala se a já jí věnovala svůj úsměv.,, Otevřela jsi to?"

,, Ne. Jen jsem to uložila do šuplíku a zamkla jej. Dokud to nebudeš chtít ty, neudělám to. To jsem ti přeci slíbila a přes to bych nikdy nešla."

,, Ani na chvíli jsi nezaváhala?" zeptala se a já zavřela oči.,, Takže ano?"

,, Jen na pár vteřin. Ale neudělala jsem to," odpověděla jsem a viděla jak si oddechla. Netušila jsem, co skrývá a hlavně proč. Ale věděla jsem, že když bude chtít, řekne mi to sama. Nebo se stane něco jiného. Poruším svůj slib a desky otevřu.

,, Dobře," přikývla.,, Klient už míří sem, může rovnou k tobě?"

,, Ano, hned ho pošli zamnou," přikývla jsem a Denisa se chystala zavřít dveře.,, Miluju te," řekla jsem a viděla jak se dveře zastavily. Po chvilce se ovšem zavřeli bez jediné odpovědi. A já si v tu chvíli uvědomila, co mi říkala. Byla jsem její první. Úplně první s kým se milovala. Když mi to tenkrát řekla, byla jsem překvapená a šťastná zárověň. Sama jsem nemohla uvěřit tomu, že jsem na tohle zapomněla. Teď jsem musela vymyslet způsob, jak to celé napravit. Důvěřovala mi a kdyby mě nemilovala, neudělala by to.

Tak a je tu konec další kapitoly. Je nějaký způsob, jak tohle může Elisa napravit? A zachovala se vůči Denise tak špatně, že jí Denisa ignoruje? A co podle vás může být v oněch deskách? Mohlo by to změnit její názor na Denisu a rozejít se s ní? Nebo jde jen o hloupost, která by v jejich vztahu nehrála roli? Co si myslíte vy? Pište do komentářů 🙂