Poddej se mi!

Kapitola devatenáctá

Nevím jak dlouho jsem spala, ale probrala mě vůně linoucí se po domě. V první chvíli jsem netušila, kdo by mi mohl vařit, ale vzpomněla jsem si na Andreu. Vstala jsem a již pouze jen s mírnou nevolností se vydala dolů. Zamířila jsem do kuchyně a tiše sledovala jak si v kuchyni počíná.

,, Tohle je snad poprvé, kdy mi tu někdo vaří. Vždy jsme jen něco objednaly," řekla jsem a sledovala jak se lekla.,, Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit."

,, V pořádku, myslela jsem, že ještě spíš," usmála se a opřela se o bar naproti kuchyňské lince.,, S objednáváním je konec. Budeš jíst pořádné jídlo. Kazí to akorát žaludek," řekla a já jej přikývla.,, Dělám ti teď kuřecí vývar s nudlemi a jako druhé jídlo budou těstoviny se sýrovou omáčkou."

,, Kolik jsem ti dlužná? Hádám, že jsi byla nakoupit a platila ze svého. Měla jsi si vzít mou kartu."

,, Eliso, na nákupy peníze mám. Mám vlastně dost našetřeno. Nejsi mi dlužná vůbec nic. Budu to jíst také, tak to neřeš," přikývla jsem a vydala se do obýváku.,, Pořád je ti špatně?"

,, Jo, pořád je mi zle. Přijdu si jakobych vypila minimálně dvě flašky. Ale vím, že jsem vypila ta čtvrtku jedné," řekla jsem a sledovala jak nese na stůl polévky.,, Nevím zda to v sobě udržím."

,, Je to jen polévka, neuškodí ti. Naopak by ti měla trochu pomoct," odpověděla a položila mi ruku na čelo.,, Máš horečku, cítíš se jinak v pohodě?"

,, Vypadám snad na to, že jsem v pohodě?" zeptala jsem se a nahla se k polévce. Vzala jsem lžíci a hned ochutnala.,, Je výborná. Dlouho jsem nejedla tak dobrou."

,, Jsem ráda, že ti chutná. Jen mi dělá starost ta teplota. Máš tu teploměr?"

,, Pod televizí v šuplíku. Měl by tam být i paralen nebo něco. Ale z toho se vyspím. Může to být i z toho alkoholu," snažila jsem se jí přesvědčit, že je to v pohodě. Pravda byla, že jsem měla zimních, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam. Když jsme dojedly, odnesla misky a donutila mě se postavit. Roztáhla gauč a donesla deky a polštáře.,, Co blbneš?"

,, Lehneš si. Podám ti teploměr, donesu čaj a lehnu si k tobě. Můžeme si pustit nějaký film," řekla a já si s radostí lehla. Teploměr mi během chvilky donesla a zase zmizela v kuchyni.,, Dáš si i ty těstoviny?!"

,, Jen trochu. Je mi opravdu zle," odpověděla jsem a za pár minut byl na stole čaj s jídlem. Silou vůle jsem to snědla, ale hned sem si musela lehnout. Když teploměr zapípal, vyndala jsem ho a pohlédla ne něj. Andrea mi ho vzala hned z ruky.,, Není to tak hrozné."

,, Máš přes třicet devět," odběhla k televizi a podala mi prášky a vodu.,, Zapít," upřesnila, když jsem na ní koukala. Nechtělo se mi to brát, ale v tomhle byla vždy nekompromisní. Léky jsem zapila a skleničku jí dala do ruky.

,, Myslíš, že se opravdu vrátí?" zeptala jsem se, když ležela vedle mě a dívala se mi do očí. Ačkoliv jsem v to věřila, měla jsem potřebu se o tom pořád přesvědčovat.

,, Neříkala, že se vracet nechce. Takže bych řekla, že se vrátí. Ale musíš jí jen dát čas a netlačit na ní," řekla a já si povzdechla.,, Eliso, vím jak je to těžké. Ale nic jiného po tobě nechtěla a ani nechce. Potřebuje si vyřešit pár svých věcí a bude to v pohodě. Má tě taky moc ráda, jen se tohoto všeho trochu zalekla."

,, Čeho se zalekla? Mě? Jestli jsem jí něčím vyděsila, budu si to vyčítat. Chci jen jednu jedinou věc. Aby byla semnou šťastná," vzala mě za ruku a propletla své prsty s mými.

,, Jsem si jistá, že bude. Vždy jsi pro svou milovanou dělala cos jí na očích viděla. A už teď vím, že v tomto případě to nebude jinak."

,, Andy, jsi jak moje sestra. Jsem strašně ráda, že tě mám. Sdílíš semnou to dobré i špatné. Staráš se o mě, když jsem nemocná nebo mám kocovinu. Vysvětli mi, proč už nebydlíš dávno tady. Dům je dost velký a aspoň bych tu nebyla sama," najednou si lehla tak, že hlavu měla na mém rameni.

,, Asi jsme si prostě sedly a po těch letech, co se známe? Víme o sobě všechno. Ale za chvíli tu budeš mít jistě Denisu a určitě by nesouhlasila, abych tu s vámi byla. A nevím zda by to bylo vhodné."

,, Do týdne tu budeš mít přestěhované věci. Vyber si jeden ze tří volných pokojů a můžeš si ho i přizpůsobit podle sebe. Ale beru tě za svou rodinu a ta má být pohromadě," řekla jsem a ona se nadzvedla a opřela si hlavu o ruku.,, A slovo ne, neberu v potaz."

,, El, tohle nejde. Jsem ráda, že s tebou mohu trávit čas, jsi skvělá ženská. Ale každý má mít své soukromý, obzvlášť pokud žije se svou milovanou osobou. Mohu za vámi chodit, ale bydlení by nebylo ideální."

,, Možná máš pravdu, ale bylo by to zajímavé," odpověděla jsem a dívala se do stropu.,, Jsem nějaká unavená, na chvíli asi půjdu spát."

,, Samozřejmě. Pustím si potichu televizi a klidně spi. Až se probereš, něco ti budu muset říct. Ale nejdříve si pořádně odpočiň," usmála se a pohladila mě po tváři.,, Ještě se aspoň napij," podala mi hrnek čaje a pak jej dala na stůl.

,, Ale nenech mě spát dlouho, Andy. Nespala bych v noci," přikývla, já se k ní otočila zády a zavřela oči.

Díky za přečtení, hlasy a komentáře. Co má Andrea asi na srdci? A proč odmítla nabídku bydlení? Jde snad o Denisu nebo pouze o ní?