Poddej se mi!

Kapitola padesátá devátá

Seděla jsem u stolu a do počítače psala vše, co jsem považovala za vhodné. Týkalo se to celé té noci a možností, které stále máme. Denisa se zaujatě dívala na televizi a vůbec mi do toho nemluvila. Občas jsem vyřídila e-maily a dala dohromady věci v klubu i restauraci. Převážně jsem dělala objednávky a snažila se vše mít v pořádku.

,, Co kdybychom si někam zašli? Myslím večer. Třeba do tvého klubu, zatančit si a trochu vypustit páru?" Zeptala se Dee a já se na ní překvapeně podívala.
,, Do klubu?" Zeptala jsem se. V hlavě mi vyběhla vzpomínka, jak tam večer seděla opilá a objímala se s nějakou dívkou. Ale také jsem to měla spojené se vzpomínkou, kdy mi po zádech stékaly potůčky krve.,, Jsi si tím jistá?"
,, Jinak bych se tě na to neptala. A chci tam jít s tebou, takže si mě budeš moct ohlídat."
,, Takže ti došlo, proč váhám. Ale nemůžeš se divit. Tenkrát jsem byla schopná zabíjet, když jsem viděla jak se tě dotýká."

,, Opila jsem se, protože jsem se do tebe bezhlavě zamilovala. A vůbec jsem to neplánovala. Byla jsi moje nadřízená a mně docházelo, že tě nebudu nikdy mít. Aspoň to, jsem si myslela. A špatně jsem nesla i to, jak jsi mě od sebe odehnala."
,, Jo, taky jsem si to pak vyčítala," pousmála jsem se.,, Ten večer jsem tam nebyla náhodou. Byla jsem za ženou, která mi otevřela oči a vysvětlila mi, že lásku k druhému nelze z těla vymlátit."
,, Moment, takže ti to provedla tam?" Přikývla jsem a pohlédla na ní.
,, Je tam k tomu určená místnost. Pár vybraných klientů, jí může využít, když budou chtít. Ale jen jim se do rukou dostanou klíče," odpověděla jsem a všimla si jak se jí zajiskřilo v očích.,, Ne. Zapomeň na to."

,, Něco jsem snad řekla?" Pozvedla obočí.,, Dneska večer jdeme tančit."
,, Nemusíš nic říkat. Vidím ti to na očích. Tvoje zvědavost nezná mezí a proto, bych radši zůstala doma."
,, El, nebuď takovej suchar. V noci jsi se pěkně odvázala a teď mi nechceš ukázat tvou tajnou komnatu?"
,, Ne, že bych nechtěla. Ale je na to ještě brzy.," řekla jsem rozhodně a pak se pozastavila. Uvědomila jsem si, co řekla v první větě.,, Jak jsi mě to nazvala?"
,, Jménem? Na tom není nic špatného, ne?"
,, Dee, zopakuj, co jsi řekla. Víš to moc dobře, tak nezkoušej lhát."
,, A co uděláš, když odmítnu?" Pousmála se a já odložila notebook.,, Potrestáš mě?"

Musela jsem se pro sebe usmát. Bylo skvělé, jak mi dokázala číst myšlenky. V tuhle chvíli jsem ovšem myslela pouze na jednu věc. A to jak si jí ohnu přes koleno. Přitáhla jsem si jí za límec županu a chvilku jí dávala naději v polibek. Ale v nečekanou chvíli jsem si jí položila na kolena a župan jí vyhrnula nad její pozadí.

,, Udělám přesně tohle," řekla jsem a cítila jak se zhluboka nadechla.,, Budeš počítat. Do deseti. Rána, kterou nebudeš počítat, se bude opakovat. Ta předešlá, bude neplatná. Rozumíš? Víš proč jsi teď v této poloze?"
,, Všemu rozumím. A ano vím. Nazvala jsem tě sucharem," zasmála se. Mě to také přišlo úsměvné, ale tohle bylo to poslední, co jsem od ní, po dlouhé noci, chtěla slyšet.
,, Tak začneme," řekla jsem a napřáhla ruku. Možná čekala jemnější plácnutí, ale nehodlala jsem tentokrát šetřit.,, A není to jen za toho suchary. Ale za to, že jsi lhala," řekla jsem a moje ruka se ocitla na jejím pozadí.
,, Au! Jedna!" Řekla nahlas a já se usmála. Tak to pokračovalo dál. Při páté ráně jsem ubrala a plácla jí jen lehce.,, Pět!"
,, Šikovná," prohodila jsem a pokračovala. Její pozadí bylo zbarvené do červené barvy a já vytušila, že jí minimálně dneska bude bolet.
,, Deset!" Vyřkla a já si všimla menších slziček na tváři. Stále jsem jí držela na kolenou a vzala ze stolku olejíček. Měl uklidňovat a léčit pokožku. Vmasírovala jsem jí ho do obou půlek a pak jí stáhla župan.

,, V pohodě?" Zeptala jsem se, když se posadila a chvíli tiše seděla. Vzala jsem si na nohy opět noťas a pohled nasměrovala do něj.
,, Odlož ten notebook," řekla a já to udělala. Čekala jsem, že chce něco probírat a tak jsem se na ní chtěla plně soustředit. Promnula jsem si obličej a v tu chvíly jsem se ocitla na zádech a Denisa se skláněla nademnou. Hned se ujala mých rtů, kde se ovšem zdržela pouze chvilku. Její rty líbaly můj krk a když vzala kůži mezi zuby, vyšel skrz mé rty vzdech. Sundala mi triko na spaní a já jí v tom nebránila. Toužila jsem po ní a líbilo se mi, jak převzala iniciativu. To, že můj trest neměl účinek, jsem pochopila už během jeho provedení. Jí to vzrušovalo a mě popravdě také.

Když si její rty začaly hrát s mými již vztyčenými pahorky, sténání jsem přestala tlumit. Kraťasy už dávno ležely kdesi v dáli a ona mě měla pod sebou nahou a zcela oddanou. Ve chvíli kdy mě přiváděla k šílenství svými šikovnými prsty a jazykem, moje srdce snad občas chvilkama vynechalo. Musela poznat, že mířím ke hvězdám, jelikož přidala a já si její hlavu tlačila blíže.

,, Kurva! Doprdele! Deniso!" Zvolala jsem mezi nadávkami její jméno a cítila jsem, že se usmívá.,, Bože!" Bylo to poslední, co jsem vyřkla, nebo spíš vykřikla, když se mé svaly stáhly a tělo vzepjalo v návalu tak silného orgasmu, že ani já nechápala, co se stalo. Její rty putovaly opět po bříšku až nahoru ke rtům, kde zanechala letmý polibek a já jen ztěžka vydechovala.
,, Jsem ráda, že mě považuješ za svou bohyni, ale já si tak nepřijdu, lásko," šeptla mi do ucha a políbila mě na tvář. Jen jsem mlčela a zírala do stropu. Byly jsme spolu už celkem dlouho a zažila jsem s ní spoustu milování a orgasmů, ale tohle bylo tak silné, že jsem to nechápala ani já sama. Dlouhých dvacet minut trvalo, než mě dovedla k něčemu tak velkému a úžasnému.,, Jsi v pohodě? Žiješ?" Zeptala se a starostlivě mě pozorovala. Přikývla jsem a přitáhla si jí k sobě.
,, Ani nevíš, jak moc tě miluju. Pořád nechápu, že mám takové štěstí a jsi vedle mě. Mohla jsi si najít kohokoliv jiného," říkala jsem a přitom jí rukou zajížděla do vlasů.
,, Taky tě moc miluju. A není na tom nic k chápání. Já si vybrala tebe a myslím si, že to byl osud."
,, S tím plně souhlasím, drahá," sklonila se ke mě a uzavřela tu malou mezeru mezi námi.

,, Kriste pane!" Ozvalo se a já hned poznala hlas.,, Můžete se obléknout?!"
,, A ty nemůžeš nejdříve zavolat?" zavolala jsem na zpět a rychle se oblékala. Ano, v chodbě stála moje matka, která se nás rozhodla překvapit. A to se jí opravdu povedlo. Kdyby přišla o chvilku dříve, viděla by i jiné věci.

Moc děkuji za hlasy, přečtení i komentáře. Jak se kapitola líbila?