Poddej se mi!

Kapitola dvacátá první

Ráno jsem se z ložnice přesunula do obýváku a zalezla rovnou pod dvě deky. Teplota moc neklesala a já chodila každou chvilku do sprchy, abych nebyla tak zpocená.

,, El, na chvilku odjedu do města. Přivezu ti nějaké léky a něco si vyřídím. Kdyby cokoliv, volej," ozvalo se mi u ucha a já stěží otevřela oči.

,, Vezmi si mou kartu ať to neplatíš ze svého. A přivez mi něco dobrého a pro radost," řekla jsem a ona se usmála.

,, Dobře. A co by ti udělalo největší radost?"

,, Kdyby s tebou přijela Denisa. Ale to není reálné. Takže výběr je na tobě."

,, Dobrá, do hodiny jsem zpátky. Na stole máš čaj a snídani. Tak se aspoň najez. A zvaž zda by nebylo na čase zavolat doktorovi."

,, Nechci ho sem tahat kvůli chřipce. Do týdne se dám dohromady. Musím. Pak je to jednání s němci."

,, Na to se vykašli. To se dá přesunout," odpověděla a já přikývla. O chvilku později jsem zaslechla zavření dveří a odjezd auta. Pomalu jsem se posadila, přes ramena dala deku a pustila se do jídla. Udělala mi obložený chleba a k tomu heřmánkový čaj. Když jsem si pustila televizi, zrovna běžely zprávy.

,, Bože, proč lezou za volant, když to neumí," komentovala jsem nehodu dvou automobilů. Čas ubíhal rychle a já si opět lehla. Během chvilky jsem usnula a tak jsem ani nepostřehla otevření dveří. Cítila jsem, jak mi kdosi dává ruku na čelo. Měla jsem v sobě léky a tak to bylo malinko lepší, ale stále mi nebylo vůbec dobře. I když jsem slyšela zvuky, byla jsem tak vyčerpaná, že otevřít oči bylo nemožné. Když se vedle mě prohnul gauč a deka mi byla dána až ke krku, otočila jsem se.

,, Klidně spi, udělám nám něco k obědu," ozvalo se a já musela silou vůle oči otevřít.

,, Ty se mi zdáš, že? Mám halucinace a nejsi tu," řekla jsem a snažila se probrat. Naklonila se ke mně a obdarovala mou tvář krátkým polibkem.

,, Ne, opravdu jsem tady. Ale můžeš klidně spát. Až ti bude lépe, promluvíme si," chtěla vstát, ale chytila jsem jí za ruku.

,, Lehni si na chvíli ke mně, prosím," požádala jsem a ona tak udělala. Obě jsem nás přikryla a dívala se jí do očí. Rukou jsem jí přejela po tváři a na té své cítila slzy.,, Vrátila jsi se. Strašně moc jsi mi chyběla."

,, Ani na chvilku mě nenapadlo, že bych se nevrátila. Potřebovala jsem být jen pár dní sama. Také jsi mi chyběla."

,, Udělala jsem něco špatně, že jsi tak zmizela? Nebo jsem řekla něco špatného?" zakroutila hlavou a chytila mě za ruku.,, Tak proč?"

,, Trochu jsem se zalekla, když jsem viděla tvoje záda a pak jsi mi vysvětlila, proč se to stalo. Dávala jsem si to za vinu. Že jsem mohla třeba něco udělat, aby se to nestalo," říkala a já cítila pocit štěstí.,, Ale teď už jsem tady a postarám se o tebe."

,, Andrea ví, že jsi se vrátila?"

,, Byla jsem s ní domluvená. Předala mi pro tebe léky s nákupem a tvou kartou. Pak jsme se rozloučily a ona jela domu."

,, Už neutečeš? Zůstaneš?"

,, Chceš, abych zůstala? Protože pokud ano, budu si muset domu pro věci. Ale nevím, zda není brzo bydlet spolu," argumentovala a já se k ní přisunula. Hlavu jsem dala na její rameno a nepouštěla její ruku.,, Musím se převléknout a pokud si chceš promluvit, tak můžeme potom."

,, Jistě. Musíme si promluvit. Už totiž nechci zažít ten pocit, že se vzbudím a ty tu nebudeš."

,, Neboj se," usmála se a vstala. Sledovala jsem jak si bere tašku a odchází nahoru. Nevěřila jsem vlastním očím. Žena do které jsem se bezhlavě zamilovala, byla u mě a nehodlala již nikam odejít. Zazvonil mi telefon a tak jsem ho rychle zvedla.

,, Tak povídej. Udělalo ti tohle radost?" byla to Andrea a já si s úsměvem povzdechla.

,, Ani nevíš jak velkou. Děkuju, tohle bylo to nejlepší překvapení, které jsem si mohla přát. Zrovna šla do sprchy a převléknout se. A pak si opět lehne ke mně."

,, Eliso, hlavně na ní nespěchej. V klidu si promluvte a řekněte si, co a jak bude dál. Ona je jiná než ty," upozornila mě a já se pomalu posadila.

,, Toho se bát nemusíš. A hlavně ti do toho ani nic není. Kdybych to měla v plánu, neležím a jsem s ní ve sprše."

,, Je mi to jasný," začala se smát.,, Tak si užijte zbytek víkendu, ahoj," rozloučila jsem se s ní a telefon dala na stůl. Nakonec jsem se zvedla a vydala se do koupelny. Nejdříve jsem zaklepala, abych tam nevešla a nevyděsila jej.

,, Pojď dál. Nemusíš klepat," ozvalo se a já vešla. Když jsem zavřela dveře a viděla její dokonalé tělo, musela jsem se zhluboka nadechnout.,, Budeš tam stát nebo půjdeš zamnou?" sundala jsem si věci na spaní a vešla za ní. Neodolala jsem a políbila jí na krk.

,, Mohu ti umýt záda? Pokud ti to teda nebude vadit," řekla jsem a nechala na nás dopadat kapky horké vody.

,, Jdeš zamnou do sprchy, abys mi umyla záda? Dokážeš překvapit," usmála se a otočila se čelem ke mně. Dala mi ruku za krk a přitáhla si mou tvář ke své. Když spojila naše rty, věděla jsem přesně, že tohle je to, co potřebuji. Po chvíly jsem se odtáhla a přitiskla jej ke zdi.

,, I když se mi v hlavě odehrává spousta věcí, nechci, abys byla taky nemocná."

,, Aspoň by bylo o důvod víc, spát pod jednou dekou," znovu mě políbila a já jí polibek opětovala. Z něžných polibků se stávaly vášnivější a mé ruce bloudily po jejím těle. Ze sprchy jsme vylezly za skoro dvacet minut a já se vrátila na gauč pod deku.

,, Omlouvám se," řekla jsem jejím směrem a zalezla pod deku.

,, Proč se omlouváš?" zeptala se a posadila se ke mně.,, Plno lidí by toho využilo a ztratili by sebekontrolu. A já jsem ráda, že jsi v tomhle jiná. Udělám nám čaj."

,, Kdybych se uměla ovládat, neměla bys tu malou modřinku na krku. A hlavně se budu modlit, abys nebyla taky nemocná."

,, Když budu chtít, budu tě líbat každou volnou vteřinu," usmála se.,, A když budu nemocná, nebudeš v tom aspoň sama," vstala a vydala se do kuchyně. Za chvíly se vrátila se dvěma hrnky čaje a ukázala k sobě na nohy. Hned jsem se přesunula a hlavu si dala k ní na nohy.

,, Musím se zeptat," řekla jsem a zlehka vydechla.,, Proč jsi odešla a nepočkala až se vzbudím? Mohly jsme to vyřešit v klidu a ne být několik dní od sebe."

,, Musela jsem se z toho všeho vzpamatovat. Hlavně si ujasnit, co chci já sama," začala a já poslouchala.,, Když jsi řekla, že jsi chtěla ty city ze sebe dostat a to tímto způsobem, zklamalo mě to," začala mě rukou hladit po hlavě.,, Tušila jsem, co ke mně cítíš, ale tohle jsem nedokázala pochopit. A ráno mě nenapadlo nic jiného, než na pár dní odjet."

,, Byla to hloupost. Ale mohla za to také moje minulost."

,, Andrea mi to říkala. Říkala mi i o tom, že od mého odjezdu špatně spíš a nesoustředíš se na práci. A také vím o tom jak jsi se opila," musela jsem se zasmát. Andrea si vážně nenechala nic pro sebe.,, Nechtěla jsem tam být déle jak týden. Jak tobě, tak i sobě jsem dávala čas na rozhodnutí, co chceme."

,, A co bys chtěla ty? Na mně tolik nezáleží. Já to vím moc dobře. Ale pomohlo ti to?"

,, Chceš vědět, co chci?" přikývla jsem a dívala se na ní.,, Chci člověka, který mě bude milovat. Vedle kterého se budu probouzet s úsměvem a budu si jistá, že k sobě patříme," mluvil klidně a přesto s úsměvem.,, A myslím si, že jsem takového člověka poznala. Strašně jsem se do tebe zamilovala."

,, To já do tebe také. A nedovolím, aby se tvůj odjezd někdy opakoval," vzdálila jsem se a stáhla jej vedle sebe.,, A nikdy neudělám nic, co bys nechtěla," dala jsem jí ruce za hlavu a dívala se jí do očí.

,, Neexistuje nic, co bych v tuto chvíly nechtěla," naklonila jsem se k ní a krátce jej políbila na tvář.

Děkuji za přečtení, hlasy a komentáře. Snad vás konec nezklamal :-)