Poddej se mi!

Kapitola třináctá

Když už jsme byli v autě snad po desáté, opřela jsem se a dívala se na Andreu.

,, Myslím, že by to stačilo. Mám už docela hlad," řekla jsem a zavřela kufr od auta.

,, Chtěla jsem navrhnout to samé. Zajedeme k tobě?" zeptala se a já přikývla.,, Nebo můžeme i jinam."

,, To je v pohodě," usmála jsem se a sedla si do auta, které jsem hned nastartovala. Andrea mě následovala a já se opřela.

,, Líbila se ti od prvního dne. Hned jsi jí nesla v náručí a pak se starala o její nohu. A taky jsi mě vyhodila."

,, Protože se zranila kvůli mně. Narazila do mě, otočila se a podvrtla si kotník. Přeci jí nenechám na ulici. A co se týče tvého vyhazovu, víš moc dobře proč se to stalo."

,, Nechtěla jsem přijít o práci a o naše přátelství," řekla a já otočila hlavu čelem k ní.,, Hlavně jsi mi o nějakém pohovoru zapomněla říci."

,, Já tě ovšem vyhodit nechtěla. Jen jsem chtěla přijmout někoho, s kým se budeš moct střídat a kdo obstará i další věci," odpověděla jsem a pak vyrazila.

,, Omlouvám se, jen jsem zazmatkovala," přikývla jsem a soustředila se na řízení. Projížděly jsme centrem a já se občas zasnila. V autě byla zapnutá klimatizace, ale venku bylo na padnutí.

,, Jak jsme mohly vydržet v tomto počasí chodit po obchodech. Jiní den tráví u vody, my v obchoďáku."

,, Můžeme někam k vodě," navrhla a já se zasmála.

,, Můj názor znáš. Ale rovnou ti říkám, ne. Nepotřebuji, aby mě někdo někde vyfotil a já byla v novinách," odpověděla jsem a odbočila.,, Víš jak to bylo naposled. Jak mě vyfotili potom, co ona zmizela. Nechci, aby se to opakovalo znovu."

,, Jenže to jsi byla opilá a k tomu jsi ještě řídila. Ale chápu tě," řekla a já zaparkovala na svoje vyhrazené místo.,, Půjdeš ještě do kanclu?"

,, Musím tam zajít. Víš, že musím mít vše pod kontrolou. Ale Richard tě vezme ke stolu a zatím si objednej. Přijdu za chvilku."

,, Objednám si pití a na jídlo počkám na tebe," vylezla z auta a počkala až zamknu. Richard hned odvedl Andreu ke stolu a já se vydala do kanceláře. Bez zaklepání jsem vešla a trochu vyděsila Martina, který byl vedoucím a manažerem.

,, Eliso, neumíš klepat? Víš jak jsem se lekl?" řekl a já pozvedla obočí.

,, Opravdu musím klepat? Víš, že se tu mohu ukázat kdykoliv."

,, Jo, já vím. Ale mohla by jsi klepat. Co kdybych tu měl ženskou?"

,, Tak o tom jsme si něco řekly. Do práce tohle netahej," sedla jsem si naproti němu.,, Chci vidět tržbu za poslední měsíc a faktury. Nějaké problémy tu byli?"

,, Tržba byla za poslední měsíc opravdu pěkná. Poslední dobou máme stále obsazeno, lidé si dělají rezervace dopředu," podal mi výpis tržeb a faktury.,, Máme tu dokonce rezervaci na svatbu a jedny narozeniny. V obou případech je restaurace rezervována celá."

,, Výborně. Nějaký dar pro novomanžele, jste zajistily? Chceme si udělat dobré jméno a třeba se k nám vrátí. To samé s oslavou narozenin. Tam jde o dospělé nebo dítě?"

,, Jde o oslavu pro dospělé. Jedná se o přibližně   třicet osob. Napadlo mě zajistit šampaňské na přípitek. Ne obyčejné, ale nějaké lepší na účet podniku."

,, Dobrý nápad. Uvolním vám na obě akce padesát tisíc. To by mělo stačit, ne?"

,, To rozhodně. Ostatní si platí samy," odpověděl a já projela faktury. Vše jim sedělo a já byla ráda, že vše šlape jak má.