Poddej se mi!

Kapitola třicátá třetí

Uběhl týden od našeho rozhovoru a vše se zdálo být v pořádku. Alespoň to tak vypadalo. Dokonce se mi ulevilo natolik, že jsem se mohla vrátit do práce a začít řešit resty, které se během dvou týdnů nastřádaly. Jen Denisa mi dělala starost. S mámou téměř nemluvila a jakékoli diskuzi o ní se úspěšně vyhýbala.

,, Máme ještě nějakou schůzku, nebo to je pro dnes všechno?" zeptala jsem se Denisy, když jsem vylezla z kanceláře a zahlédla jí, jak zapisuje něco do počítače.

,, Vypadá to, že na dnes už tam nic není. Chceš už jet domů?" zeptala se a věnovala mi svůj nádherný úsměv. Došla jsem k ní a mírně se naklonila. Měla jsem rozepnuté dva knoflíky u košile a tak mi dokonale viděla do výstřihu.

,, Oči mám tady," zvedla jsem jí dvěma prsty bradu a pak jí letmo políbila.,, Tobě se snad domů nechce?"

,, Tak si máš zapnout košily, to jsi to tak měla celou dobu?"

,, Ne. Až teď jsem je rozepnula. A na něco jsem se ptala," moc dobře věděla, že nemám ráda, když mi na otázku odpovídá otázkou.

,, Tak si je zapni a budu vnímat to, nač se mě ptáš. Takhle mám akorát tak chuť ti tu košily sundat," řekla a já se nad tím musela pousmát. Rozepnula jsem další a povytáhla obočí.

,, Je tu nějaké teplo," řekla jsem a ona se zvedla. Hned jsem jí vzala a posadila na stůl. Spojila jsem naše rty a začala jí vášnivě líbat.

,, Tohle není zrovna vhodné místo k těmto věcem," řekla mezi polibky a já souhlasně zamručela. Vzala jsem jí do náruče a odnesla do kanceláře. Nohou jsem zavřela dveře a hned zamířila ke gauči. Zrovna když jsem Denise rozepnula poslední knoflík košile, ozval se telefon na stole. Hned sem věděla, že je to z recepce.

,, To snad ne. Nemohou dát chvilku pokoj," řekla jsem a sklonila hlavu.

,, Kašli na to, máme teď na práci jiné věci," snažila se mě odradit, ale musela jsem vstát.

,, Je to z recepce," řekla jsem a došla k telefonu.,, Co se děje? Nemám zrovna moc času."

,, Omlouvám se za vyrušení, paní ředitelko. Ale je tu nějaká žena a tvrdí, že je to vaše matka. Mohu jí pustit nahoru?" zeptala se a já si povzdechla. A ani výraz Denisy nebyl nadšený.

,, Co potřebuje, mám zrovna nějaké on-line jednání," zeptala jsem se a slyšela jak se ptá. Denisa se usmála nad mou lží a čekala, co z toho bude.

,, Ráda by s vámi šla na oběd," zakoulela jsem očima a viděla jak jde Denisa ke mně. Začala mě líbat na krk a ruka jí bloudila po mém nahém břiše. Sotva jsem se v tu chvíli mohla soustředit na odpověď.,, Paní ředitelko?"

,, Teď nemohu. Jak jsem řekla, mám tu nějaké jednání a to zhruba na hodinu. Dejte jí adresu restaurace a ať tam počká," odpověděla jsem klidně a soustředila se na to, jak mi Denisa sundavá košili, která skončila na zemi.

,, Prý chce s vámi něco probrat."

,, Vy jste mi nerozumněla? Mám jednání a to nepočká. Proberu to s ní u oběda," tím jsem hovor ukončila a začala se zas věnovat Denise. Několik následujících okamžiků, byli skutečně neuvěřitelné. Když jsme ležely vedle sebe a jen ztěžka oddechovaly, přehrávala jsem si tyto chvilky před očima.

,, Mám pocit, že jestli tohle by jednání, tak bychom ho měli zase zopakovat," řekla Denisa a přitulila se.,, Miluju tě."

,, Taky tě miluju," odpověděla jsem a dlouze jí políbila.,, Ale teď se musíme obléknout a trochu upravit. Musíme do restaurace na ten oběd."

,, Řekla bych, že tam čeká jen na tebe, klidně pojedu domu."

,, Lásko, čeká na nás. Hlavně není nic, co bys nesměla vědět. Takže se dojdeme najíst a vyslechneme si, co je tak důležité," zvedla jsem se a podala jí věci. Sedla jsem si vedle ní a začala se oblékat.

,, Pamatuješ si na to, co jsi viděla ten den, když přijela a ty jsi se vrátila do obýváku?" zeptala se během oblékání a já přikývla.

,, O něčem jste se bavily a smály se. Proč se ptáš? Vypadalo to, že jste si s mámou rozumněli," zapnula jsem košily a dala jí do kalhot, které jsem upevnila černým páskem.

,, Právě, že to tak pouze vypadalo. A nechtěla jsem to nijak řešit a něčím tě otravovat," začala a já přes sebe dala sako. Posadila jsem se a čekala zda bude pokračovat sama. Oblékla se a také se posadila.

,, Něco ti řekla a proto jsme minule vedly ten zvláštní rozhovor, že?" řekla jsem a začalo mi to dávat smysl.,, Zlato, co ti řekla?"

,, Na tom tolik nesejde, ale proto bych radši jela domu a počkala tam. K jídlu si něco udělám," nenechala jsem jí nic doříct a dlouze jí políbila.

,, Na všem, co se týče tebe záleží. Já tě miluju a nebudu se koukat na to, že tě něco trápí. Takže mi řekni, co ti řekla a vyřešíme to," pousmála se a opřela se o mě.

,, Nabídla mi peníze za to, že ti zmizím ze života a nechám tě najít si někoho lepšího. Nejsem pro tebe prý dost dobrá. A pokud to neudělám, budu mít ze života peklo nejen já, ale i ty," řekla a mě to doslova vzalo dech. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by něco takového řekla.,, Ta předemnou prý byla hezčí a vzdělanější."

,, To snad ne," řekla jsem a stále jej objímala.

,, Nevěříš mi to, že? Vlastně se ti nemohu ani divit. Je to tvoje máma a já jsem vlastně nikdo," řekla a po tváři jí začala stékat slza. Odtáhla se, ruce opřela o kolena a tvář schovala do dlaní.,, Možná má pravdu. Třeba pro tebe nejsem dost dobrá," hned jsem jí chytila za ruce a donutila jí se mi podívat do očí. Jednou rukou jsem setřela její slzy a pak jí krátce políbila. Ne jednou, ale hned několikrát.

,, Samozřejmě, že ti to věřím. A rozhodně nejsi nikdo. Jsi má přítelkyně, kterou miluju. A rozhodně pravdu nemá. Ty jsi pro mě to nejlepší a o nikoho jiného nestojím."

,, Ale..."položila jsem jí prst na rty a hned jí políbila.

,, Mám ti snad znovu ukázat jak moc dobrá pro mě jsi? Ještě nějaký čas máme a aspoň bys zjistila, co semnou děláš."

,, Necháme si něco na večer, moc dobře vím jak se cítíš," zajela rukou mezi má stehna a vzápětí jí stáhla.

,, Nedovolím, aby nás něco rozdělilo. Začínám si byla jistá tím, že nás dal dohromady osud."

,, Nikam neodcházím. Jen mi není prostě příjemné něco takového poslouchat."

,, Nebudeš. Hned to vyřeším," zvedla jsem se a počkala až si oblékne bundu.,, Jedeme?" přikývla a když jsem zamknula, zahákla se do mě. Takto jsme vstoupily do výtahu a následně se autem vydaly do restaurace.

Moc díky za přečtení, hlasy i komentáře 😍