Poddej se mi!

Kapitola šedesátá

Když jsme byli oblečené a pohovka upravená, máma vešla za námi a posadila se do křesla.

,, Můžeš mi vysvětlit tuhle tvojí přepadovku? Tohle je můj dům a tak bych byla ráda, kdyby jsi dala vědět, že sem jedeš," začala jsem a stále se z toho šoku snažila vzpamatovat.
,, To nemohu navštívit svou dceru? Chtěla jsem tě překvapit," pousmála se, ale já tušila, že nedorazila jen tak.
,, Dáte si někdo čaj? Nebo kafe?" Nabídla se Denisa a její klid mě udivoval. Přeci jen to bylo pár minut, co jí moje matka viděla nahou. A vlastně i mě.
,, Dám si ráda. Zelený s dvěma cukry," od chvíle, co se máma vrátila, jsme měli zelený čaj vždy v zásobě. Měla ho nejradši a jiný by snad ani nepila.
,, Mě nalij asi panáka. Protože tenhle šok budu rozdýchávat ještě týden," zasmála jsem se a Dee nad tím zakroutila hlavou.,, Dám si taky čaj. Ale černý s citrónem a cukrem."
,, Nic jiného bys ani nedostala. Pořád totiž platí to, že večer vyrážíme do města," s tím se sebrala a zmizela do kuchyně. Věděla jsem, že se tam musím zastavit a vyřídit papíry, ale poslední dobou jsem na to neměla moc času.

,, Takže začni," pobídla jsem mámu a pohlédla jí do očí.,, Nepřijela jsi jen na návštěvu. Máš něco na srdci."
,, Máš mě prokouknutou skrz na skrz. Je vidět, že jsi moje dcera," usmála se a opřela se.,, Přijela jsem samozřejmě i za vámi. Ale také bych s tebou chtěla něco probrat."
,, Jestli začneš s tátou, rovnou říkám ne. Nekomunikuji s ním od jeho zatčení a sama víš, že je to tak lepší. Pokud má vše fungovat, tak jako doteď, tak s ním kontakt navazovat nebudu."
,, I když udělal chybu a je teď ve vězení, pořád je to tvůj otec. Mohla by jsi to zvážit a zajet tam semnou," opět se mě snažila přesvědčovat o něčem, co jsem rozhodla už dávno.,, Ale nejsem tu kvůli němu. To je pouze na tvém rozhodnutí a tlačit tě do toho nehodlám."
,, Díky. Nechci ohrozit lidi kolem sebe. Obchodům se daří a nechci udělat nějakou chybu," ulevilo se mi, že v konverzaci na toto téma nechce pokračovat.
,, Chci mluvit o tobě a Denise. A o tom jak to vidíš dál."

,, Mami, zase s tím začínáš? Miluju jí a ona mě. Takže s ní hodlám zůstat."
,, A v tom ti ani nehodlám bránit. Jestliže jsi s ní šťastná, budu to respektovat. Ale chci mluvit o zcela jiných věcech."
,, Jsem ráda, že to tak bereš. Jsem s ní šťastná," odpověděla jsem a usmála se.,, A o čem konkrétně chceš mluvit?" zeptala jsem se s klidem a pohlédla směrem ke kuchyni.
,, Co všechno ví?"
,, Ví to, co jsem jí řekla. A především ví jen to, co je potřeba."
,, A ví i o Sicílii a Itálii? O obchodech, co tam vedeš a vlastníš?" zeptala se a já zkontrolovala, zda jsme stále samy.
,, Vše, co se tam odehrává, jde mimo mě. Naposledy jsem tam byla skoro před rokem. A neplánuji se tam ukázat."

,, Co jde mimo tebe? Kde se nehodláš ukázat?" ozvalo se za mými zády a o vteřinu později již stály hrnky na stole.
,, Víš, že cizí rozhovory se neposlouchají?" snažila jsem se vypadat klidně a usmála jsem se.
,, Pokud nechceš, abych něco slyšela, nemáš o tom mluvit doma," opřela se a já jí musela dát za pravdu. Podívala jsem se na matku a ta jen pokrčila rameny.
,, Pravda. Ale mohu tě ujistit, že nejde o nic důležitého. Nebo alespoň o nic, co by se tě nějak týkalo."
,, Dobře," posadila se vedle mě a chytila mě za ruku.,, A už jsi mámě řekla o tom policajtovi?"

,, Lásko, umíš někdy mlčet? Tohle si vyřešíme samy."
,, Co se stalo?" zeptala se máma a já si povzdechla.
,, Nic se nestalo. Nebo aspoň teda nic, co bys měla vědět."
,, Vyslýchal nás týpek z kriminálky. Našli tělo mého otce a přijeli mi to oznámit. A podezřívají nás z jeho zabití, protože jsme k tomu měli dost důvodů," vyřkla Dee a já na ní zůstala nevěřícně koukat.,, Nekoukej tak na mě. Tohle by vědět měla, mohli by jít i za ní."
,, Eliso, můžeš jít semnou ven? Potřebuji s tebou něco probrat," řekla máma a já si rukou zajela do vlasů.
,, Tohle ještě probereme," řekla jsem směrem k Denise a pak se vydala ven. V zádech jsem měla matku a už teď jsem tušila, že to příjemný rozhovor nebude. Cestou jsem sáhla po mikině a ze skříňky vzala krabičku se zbytkem cigaret. Venku jsem si hned jednu zapálila.

,, Jsi naštvaná, že mi to řekla? Eliso, je dobře, že o tom vím. Kdyby za mnou přišli, nevěděla bych, co se děje."
,, O tohle, ale vůbec nejde. Jde o princip. Jsme dospělé ženské a dokážeme si to vyřešit samy. A byla bych ráda, kdyby jsi se do toho nemontovala a zapomněla, že se něco takového řeklo. A neměj obavy, tebe policie nebude vyhledávat. Neměla jsi s její rodinou nic společného."
,, A ty snad ano? Kdyby jsi dala na mě a poslala jí do háje, ani by jsi s tím nic společného neměla," už jsem se nadechovala k odpovědi, ale gestem mě zarazila.,, Ale chápu tě. Miluješ jí. A pokud jsi tak dospělá, jak říkáš, tak jí o sobě, řekni celou pravdu. A uklidni jí, že existuje plán B. Že máte kam zmizet."
,, Plán B? O čem to doprdele mluvíš? I kdyby nějaký byl, nebude potřeba. Nemají důkazy na to, že s tím máme něco společného."

,, Vůbec jsi se nezměnila," povzdechla si a zakroutila nad tím hlavou.,, Jsi pořád stejně naivní, jako tvůj otec. Ten taky tvrdil, že nemají důkazy a pak si pro něj přišla policie," řekla a já nevěřila tomu, že tuto situaci srovnává s ním.,, Eliso, jsi moje jediné dítě. Dcera, kterou jsem si přála. Nechci se dívat, jak ti jednoho dne nasadí pouta a odvedou tě. A jaký plán B? Pořád můžeš zmizet na Sicílii. Pod jinou identitou. Stejně tak Denisa."
,, Víš co? Tak zmiz z mého života úplně stejně jako tenkrát. Zvládla jsem se o sebe postarat dříve, zvládnu to i teď. A co se týče Sicílie, nemohu Denisu odvézt někam, kde to nezná. A k tomu ještě napořád. Co se týče mého otce, on udělal několik chyb. Ty já ovšem nedělám."
,, Tak se radši necháte zavřít? Ona je mi ukradená, není to moje dcera. Ale ty ano. A mrzí mě, že mne od sebe takto odháníš," řekla a já se otočila. Až teď jsem si všimla zavírajícich se dveří a hned mi došlo, že to zřejmě všechno slyšela.

,, Denisa nás zřejmě slyšela, takže mi jdi z cesty a já se to pokusím urovnat. A ty? Ty odjeď. Potřebuji se uklidnit."
,, Fajn," uhnula stranou a já prošla ke dveřím.,, Ale když budeš potřebovat pomoct, stačí říct. Jsem schopná vám zařídit odlet během chvilky."
,, Beru na vědomí," odpověděla jsem a vešla do domu. Hned jsem zamířila do obýváku, ale tam nebyla. Jakousi ránu jsem zaslechla z ložnice a tak jsem tam vyběhla.,, Co tu děláš?" zeptala jsem se zadýchaně poté, co jsem vyběhla schody. Na zemi byli dva kufry a já jí nechápavě pozorovala.
,, Letíme na dovolenou, ne? Obě si potřebujeme odpočinout a musím obhlídnout místo, kde jednou budu možná žít."
,, Co? Dovolenou? Žít?"
,, Mluvila jsi s mámou o Sicílii a já tam chci letět. Vždy jsem se tam chtěla podívat a s tebou mám tu možnost. Takže zařiď letenky, sbal si věci a letíme."
,, Asi nemá cenu ti to vymlouvat, že? Nicméně letenky nepotřebujeme, zavolám matce," řekla jsem a seběhla schody. Viděla jsem už jen odjíždějíci auto mé matky a tak jsem sáhla po telefonu. Dobrodružství za pravdou začíná.

Moc děkuji za hlasy, přečtení i komentáře